ZPĚT V TRENZOVSKÝCH BAČKŮRKÁCH
Je milé přejít z rozdávání v prodej. Seznamovací fáze měla u Michaela Trenze rychlý průběh. Stačilo pár ochutnávek a bylo rozhodnuto. Po čtrnácti dnech jsem se tak znovu vypravil do Německa. Výlet to byl svižný (teď si žádné kochání dovolit nemůžu), ale milý a přínosný.
Jak víte, nejsem právě vyznavač italského primitiva. Jako takový nemám přehnaně vřelý vztah ani k dornfelderu. Ten Wolfův je nicméně evergreenem a jeho docházení je vždy nepříjemné. Navíc se nerad vracím s nevytíženým vozem, takže cestou do Rheingau jsem se ještě mihnul v e falckém Ungsteinu.
U Wolfů probíhal otevřený sklep. Nacouval jsem do davu, pozdravil Martu Wolfovou (Ty už jsem tu zase?!"), přeházel víno z palety do útrob vozu a statečně odmítnul pozvání na ochutnávku. Michael si ještě postěžoval na rozežranost hostí ("Za dvě hodiny zlikvidovali kolo parmazánu, které jsme měli na celý víkend!") a spěchal za zákazníky.
V Německu jsou vinné oblasti naskládané příjemně vedle sebe. Když už se tak člověk na ten jihozápad dokodrcá, přejezdy nezaberou moc času. Za dvě hodinky včetně sprchy jsem byl připraven vnořit se do sklepení v Rheingau. U Trenzů probíhala obdobná akce, jen v příjemně civilnějším měřítku.
Hned se mě ujala manželka Susanne a nadšeně mi sdělila, že její rodina pochází od Šternberka. Důležitá vydírací informace, abych k nám Trenze dostal na Podrybnické chutnání - přes manželku na něj!. Byl jsem zaveden do sklepení, vybaven sklenkou a příslibem, že Michael si mě najde.
U suchých ryzlinků jsme probrali posledních pár let, zkonstatovali, že nestárneme, zatímco děti paradoxně ano. Rovnou jsem na něj vybalil, proč nastala odmlka a on mi slíbil, že to nebude problém. Tehdy jsem málokdy při návštěvách potkal někoho, kdo by mi byl schopen podat interní informace. "Druhá manželka mi hodně pomáhá a kluci už taky dělají ve vinařství - vždycky se Ti tu bude někdo věnovat."
Vína jsou skvělá, hierarchie jasná - v tom se nic nezměnilo. Po několikaleté přestávce jsem vklouznul do známých bačkůrek. U Trenze mě baví dokonce i sladší vína, ale zatím vyhrává suché Spätlese. Zvláště když trochu zteplá a otevře se, je to krásný ryzlink.
Člověk by si tam mohl hrát do aleluja a mnozí se do aleluja také dopracovali. Já už ta vína ochutnával v předešlých dvou týdnech, takže jsem spíše klábosil s Michaelem a desátou generací, jeho syny Louisem a Constantinem. Když vypakovali hosty, pomohl jsem pozhášet svíčky a sklidit sklenice. "Pojď s námi do restaurace" mi bylo odměnou.
Michael Trenz je prima chlap. Jeho němčina je na mě sice trochu uspěchaná a rheingauská, ale naštěstí mám tvrdou školu od Poldiho Blauensteinera. Tím, že ho mám zpátky, jsem si udělal asi největší letošní vinnou radost. Doufám, že to tak budete mít taky. Ještě musím s celníky dotáhnout náležitosti kolem Portského, které mu lahvuje portugalský kamarád ze studií. Pak to bude dokonalé.