Zapomenutý poklad, wartburg a hledání spravedlnosti
Život není spravedlivý. Když my jsme kupovali chaloupku, mladí a blbí, blyštila se co paní mistrová z tanečních - pod nánosem mejkapu prohnilé chatrno. Alkohol by se tehdy hodil, leč veškeré zbytky ze svatby za naší nepřítomnosti vypili zedníci. Ze zoufalství jsem inzeroval jediné movité příslušenství domu, totiž trosky dřevěného ur-warťase P70, za "pár lahví dobrého vína". Dobrý kupec přivezl přesně dvě láhve označené Dobré víno. No a pak si nějaká abstinující rentiérka koupí dům na Mosele, načež ke své hrůze (mein Gott!) zjistí, že je po střechu napěchovaný ryzlinkem. Ne, spravedlivý život není.
"Ještě pořád se zajímáš o starší ročníky?" zeptal se mě Stefan Justen z vinařství Meulenhof, když jsme u něj na sklonku ledna seděli a rozebírali politické paradoxy. "Máš něco zajímavého? Sem s tím!" Čekal jsem pár zašitých lahví z roku 2003. "Co bys řekl na tohle?" zeptal se s potměšilým úsměvem a podal mi seznam."Byla to úplná náhoda," líčí moselský vinař genezi těžko uvěřitelného příběhu. "Na podzim za námi přišla paní, která si tu koupila dům po vinaři Jakobym, že se potřebuje zbavit všeho toho vína. A jestli bychom to neodprodali." Při první návštěvě čekal vinaře šok. Osmatřicet tisíc lahví uskladněných od přízemí po sklep.
"Nejdříve s tím šla do jednoho velkého vinařství z Bernkastelu. Tam jí nabídli 20 centů za litr s tím, že by přistavili cisternu a všechno to hned slili dohromady. Neskutečné. Jsou tam poklady! Auslese z roku 1971 - fantastické víno. Sám jsem si před pár lety koupil po 90 eurech tři láhve od obchodníka. Kdybych tenkrát tušil..."
Vinaři z Erdenu se začali brodit často neoznačenými lahvemi. "Byla to detektivka. Některé láhve měly naštěstí špunty s vyraženým ročníkem. Na základě chemické analýzy a ochutnávek jsme pak přiřazovali k ročníkům tratě a analytiku," vypráví nadšeně a manželka Helma Justenová potvrzuje: "Jo, moc dobře se u toho bavili."
Zhruba třetinu lahví nakonec vinaři vyloučili. "Byly to hlavně ty novější, které se už nevešly do sklepa a byly uskladněné v přízemí domu." Teplotní výkyvy v neobydleném domě se na nich podepsaly. Zbylo zhruba 23.000 lahví. Dost na to, aby se paní dům pohodlně zaplatil.
Při následné rychlé ochutnávce jsem se přesvědčil, že vína jsou ve skvělé kondici a třeba zrovna ta "jedenasedmdesátka" má před sebou ještě dlouhý život. Člověku jen vrtá hlavou, jak se výbornému vinaři podaří zapomenout prodat úhrnem zhruba roční produkci vína. Zvláště, když s ní sdílí domácnost.
"Pošlu Ti ještě karton na ochutnání. A na jarním Podrybnickém chutnání bychom u Vás mohli udělat stůl s archivními víny od všech vinařů, co Ty na to?" vymýšlel vinař při loučení. "A víš co je vtipné, Václave? Teď za námi ta paní přišla, že nějaká její známá z Piesportu má úplně stejnou potíž. Koupila barák plný vína a neví co s ním..."
Má tak někdo problémy. A pak si nedej, jak říkával jeden stařeček ze sousedství.