VYŠŠÍ PRINCIP - PRUDIT, PRUDIT, PRUDIT

Začínají mi docházet vedlejší důsledky současného stavu. Už od loňského září jsem nikde nebyl, a přece mám plný sklad, prodávám, žiju. Co si musí myslet má ženuška a dětičky, od nichž jsem v minulosti ztrápeně odjížděl do vzdálených cizin pro víno? "Bylo to tedy opravdu nutné, tatínku?" A až se vyčasí - bude to nutné?!

Řešení jsem nalezl při přemítání nad nevěrou během covidu. To je přece zapeklitá věc! Kolik bokovek už se roztříštilo za poslední rok. Vždyť chytit covid od milenky/milence je jako přinést kapavku z nevěstince. Absolutní dno - co dno - bahno!

Klíčem se mi stal Plzákův údajný výrok "Zatloukat, zatloukat, zatloukat". V rámci zachování manželství - vyššího dobra - je třeba popřít svou pravdomluvnou osobnost. Kromě využití při pracech na domě však v současnosti zatloukání pozbývá smyslu, neb není co zatloukat.

Proto jsem si jej přetvořil. Začal jsem prudit. Bylo to zcela nevědomé. Bramboráky byly málo bramborový, kyselo málo kyselý. Děti všude, manželka všude, všude hlasy a bordel a zase hlasy a strmě narůstající spotřeba elektřiny, jídla, toaleťáku.

Zpočátku jsem byl sám sobě nepříjemným - jsem to ještě já? Co se se mnou stalo? Po zralé úvaze mi ale došlo, že se chovám zcela logicky. Jedině zatvrzelým pruzením dosáhnu toho, že mě budou dál rádi pouštět do světa. Synci sami doběhnou do skladu a - bez ohledu na skutečné stavy - navrhnou: "Tati, nechybí ti něco z Itálie?". Manželka mě vezme za ruku se slovy "Co takhle Francie? Nechceš do Francie? Kamkoli...". Ach ano. Pryč s vrozenou velkodušností! Prudit, prudit, prudit - tak zní má nynější mantra.

Vyšší princip mravní je cosi, co nás převyšuje, co jde za hranice naši vlastní volby. Proto až teď doklapu a dopíju svou sklenici grenache, nepohladím ratolesti po vláskách, neobejmu ženu. Budu chlap, člověk s přesahem! Zhluboka se nadechnu a pro budoucí dobro nás všech vyrazím PRUDIT.