VINITALY 2025 - VÍNO I KOSTELY
Snad začnete pochybovat o mé profesní způsobilosti, ale budu k Vám upřímný. Během veletrhu Vinitaly v italské Veroně se konečné skóre zápasu "světci vs. ochutnaná vína" přiklonilo na stranu vysochaných a namalovaných trpitelů. Lze to nicméně nahlížet i pozitivně. Byl jsem poměrně efektivní.
Tradiční Prowein se za poslední roky poněkud zvrhl a malí vinaři jej začínají bojkotovat. Navíc mě aktuálně nejvíce tlačí pata v dolní části italské kozačky. A konečně Verona je pro mě podstatně atraktivnějším městem než poněkud chladný Düsseldorf. Ukořistil jsem pokojík pouhé tři kilometry od veletržiště, zabukoval si letadlo a od ledna se těšil.
V neděli odpoledne město pulsovalo turismem a já nostalgicky vzpomínal na covidové časy. Vinitaly docela umně propojuje profesní svět s tím hobíkovským a mezi náměstíčky historického centra se motala spousta lidí se sklenkami. Profesionál frontami na víno pohrdá, takže jsem jen sledoval. Je neuvěřitelné, do kolika útvarů lze našpulit rty, než vznikne dokonalé selfie pod Juliiným balkonkem. Já se neumím ani usmát, míří-li na mě foťák...
Vínofilové se ráno vynořili ze svých děr a mířili jako mravenci jediným směrem. Koloběžky, kola, nohy - všechno je lepší než veletržní zácpa. Zbytečnou bundu jsem nechal u stánku Frassinelli. "Letos v červnu na akci přijedu, slibuju," ubezpečila mě Roberta a hned mi nalila snídaňové prosecco a pak ještě mladý pinot grigio. Pořád ještě se mi nechtělo komunikovat a tak jsem se chvíli plácal po volné ochutnávce regionu Marche.
Organizace Vinitaly je dosti chaotická, takže vytvořený program ke slovu nepřišel. Brouzdal jsem se mezi pavilony, zdravil se se svými vinaři a občas si vyzobnul nějakou přednášku. Těhotná Beatrice Gaudio se těžce kolébala mezi stolky. "Ještě měsíc," koulela očima. Vtipný kontrast proti prošlým veletrhům, kde už dopoledne plánovala, kam se půjde večer pařit. Moc pěkné mladé cortese!
Spíše jsem jen vyzobával. Tu Apulii, tam zase Valpolicellu. Šel jsem po lehkosti. Chci naplnit Vaši touhu po primitivu, ale nehodlám se brodit v marmeládě. A ono se dá najít. Hlavně mě ale zajímala Kampánie. Už pár let mě fascinuje kombinací lahodných červených (aglianico) a svěžích bílých vín (fiano, falanghina, greco).
Miluju náhody. U stánku vinařství NIFO jsem si řekl jenom o základní falanghinu a nakonec tam prožvanil a proochutnával hodinu. Skvělé portfolio. Bratranci Lorenzo a Lorenzo (milé, když na dva lidi stačí jediné jméno) skočili po kořisti a při loučení jsme se skoro objímali. A jak jsem slušný kluk z venkova, už jsem ani neměl chuť dávat naději někomu dalšímu.
S vědomím splněné mise se mi chodilo lehčeji. Ochutnal jsem bílá vína od Livia Voghery, zaskočil za bratrskou dvojicí z Vitalongy a znovu se trochu osvěžil v Proseccu. Pavilon Wines of the World ovládl Balkán, což je takový evergreen posledních let. "Večer přijď na party. Je to v garáži kousek odsud," přikázal mi Silvio Mendini z Podere Montale při návštěvě poněkud nabubřelého Toskánska. Další masterclass v Kampánii, pivní pavilon a šlus.
Garáž zněla konspirativně až nebezpečně, ale vyklubal se z toho parádní zážitel. Silviova rodina z Verony pochází a zjevně patří mezi zdejší patricie. Od Fiatu Topolino přes skvostné jaguary až po nezbytné ferrari. Do toho výborné víno a chuťovky. "V červnu určitě dorazím, minule to bylo skvělé," ubezpečil mě vinař z Montecucca. Další tah do města na nutný gin a tonic v přeplněných klubech jsem odmítnul a znaveně klopýtal nazpět.
Druhý den jsem se rozjížděl jen ztěžka. Ranní přednáška s osmi vzorky aglianika mě přibila k zemi a v rozletu nepomohl ani bleskový přesun k vinařství Massino Leone. Vína velmi pěkná, jen se mi zoufale nechtělo komunikovat. Nero di Troia, primitivo - to nejsou probouzecí věci. Ale ocenil jsem styl a odcházel spokojen. Na pivo.
Pomohlo. Odchytnul mě vinař, kterého jsem potkal v garáži, a provedl mě skvělými valpolicellami. Tak lehounké, tak elegantní. Když jsem před 15 lety dělal degustační balíčky z téhle oblasti, byl to ještě dosti odtažitý svět. Další prosecco, ještě jedna sklenka u kampánského NIFO, rozloučení s vinaři a finito. Rozhodl jsem se, že stačilo.
Další dva dny jsem věnoval kostelně-muzejnímu turné po městě. Slunce svítilo, řeka Adige se třpytila, mučedníky jsem prokládal kafíčkem a občasnou sklenkou, večer si konečně dopřál důstojnou večeři. Tak to má být. Snad si říkáte, že na mém místě byste takovou akci vytěžili lépe, ale víno přece není jenom o víně...
V týdnu ke mně vyrazí vzorky z Kampanie a Apulie. Pokud mi něco zbyde, předhodím je ve vinárně nebo na Podrybnickém chutnání. Do prázdnin by mohly být novinky v nabídce.