Vinařské hračky - stará dobrá teniska
Začínalo to primitivně. Stříbrná lžička, karafy, vývrtky, ochutnávací miska, kahan. V našem mladém tisíciletí se dostáváme na vyšší úroveň a dojitelnost vinařského nadšence se zdá být nekonečná. Na trhu najdeme třeba odbourávač síry, bezpočet chladicích zařízení, věcičky uchovávající víno déle pitelné. Z těch poněkud méně praktických stojí za určitě zmínku umělý nos.
V Burgundsku pořád ještě narazíte na vinařství, kde Vám dají víno k ochutnání v mělké vroubkované stříbrné (postříbřené) misce. Věřím, že ten, kdo z tastevinu ochutnává celý život, dokáže ho využít. Pro mě to ale bylo poněkud neužitečné a víno z něj jsem si skutečně nedokázal vychutnat a ocenit. Sklo je sklo.
I když... Jedna na ryzlink, jiná na sauvignon, jeden rok potřebujeme ostré linie a druhý se smí pít jen z tradičních baňatých. Sklo je nové náboženství a musím se přiznat, že jsem zuřivým konvertitou a nemám to kam dávat. Některé mají na vnitřní straně jemné rýhování, jiné zase vyboulení či dokonce kuličku - to kvůli lepšímu provzdušnění. A co teprve síla skla! Osobně nesnáším silnostěnné sklenice, ale některé výrobky jsou už natolik éterické, že se bojíte vzít do ruky. O nějakém utírání po mytí nemluvě. Potřebujeme umělecké kousky a zatraceně drahé kousky. Příklad? Sada sklenic "Wine Therapy" stojí v obchodě Herrods cca 24.000 korun. Ale vlastně je jich šest, takže nic hrozného.
Před pár lety jsem si pořídil Coravin - systém na ochutnávání zavřených lahví. Přišel mě bratru na deset tisíc, přičemž platíte jen za nápad a za vlastní nutkavou potřebu to mít. Nic tak složitého na tom není. Dnes už se v Austrálii nabízí systém, který funguje i pro vína pod šroubovacím uzávěrem. Je to fajn blbůstka, ale využije ji jen restauratér nebo skutečný nadšenec, který má ve sklepě velká vína.
Novou a zajímavou alternativou pro kratší horizont by mohl být Repour. To je speciální uzávěr, který dokáže absorbovat vzduch z otevřené láhve. Vypijete půlku barola, uzavřete a víno by mělo vydržet až šest měsíců v původním stavu. Cena je proti Coravinu velmi rozumná. Až ho dostanu, poreferuju, jak to funguje.
Na začátku jsem zmínil stříbrnou lžičku v šampaňském. Ta mě k tomuhle článku dostala, protože jsme to řešili ve vinárně při ochutnávce. Oficiální verze založená na univerzitních výzkumech říká, že jde o mýtus. Spousta lidí na tuhle metodu přísahá. Já se spoléhám na stoppery a lednici. Ostatně, dobré šumivé víno se přece většinou vypije rychle, no ne?
A když už řeším ty stoppery. Jeden čas byla v každé vinné domácnosti tzv. vakuová pumpa, jež měla vysát vzduch z odpité láhve. Tahle věc už je také přežitá. Výzkumy říkají, že nedochází k vysátí veškerého vzduchu (vakuum je opravdu silné slovo), zátky netěsní a navíc dochází k odsátí aromatické složky. Sám nevím, netlačím na vás, abyste přestali pumpovat. Moje pumpa je každopádně kdesi v zadní části spodního šuplíku.
Dopřejme si konečně trochu bizáru. "Už žádná kocovina", hlásá slogan propagující Üllo Wine Purifier. Pořídit si tuhle snovou věc můžete už za 70 liber. Co to PRÝ dělá? Redukuje síru obsaženou ve víně.
Jste vínomil-outdoorář? Kupte si cabernet v prášku. Pytlíček, pramenitá voda a při čekání ve frontě na Everest si můžete dopřát víno, které bude k nerozeznání od toho z Napa Valley. 10 dolarů za kilo - no nekupte to. Pro domácí kutily pak je ke zvážení koupě zařízení, jež z hroznového moštu víno vyrobí. Ostatně, mnohá vinařství fungují podobně, takže proč ne?
To všechno jsou legrace. Žijeme v 21. století, takže si zasloužíme trochu high-tech. Umělý nos zaměstnává špičkové vědce. Člověk je nedokonalý a víno je třeba pitvat dle norem. Takový nos má odbourat nedostatky v hodnocení sommeliérů. Jen by mě zajímalo - až bude hotový a připravený do provozu, bude mít tvar skutečného nosu? A jaký nos je nejvhodnější? Orlí sherlockovský, baňatý churchillák nebo snad nos typu Cyrano pro velký záběr...?
My pijáci jsme vlastně oběti. Marketéři si nás podávají a škubou nás jako slepice. Jestli nebyli alkoholici šťastnější na Steinbeckově Plechárně, kde si míchali víno zvané Stará teniska, dekantovali ho maximálně v plechovce od fazolí a ráno pak měli starou dobrou bolestivou kocovinu...