STOJAN NA STROMEK Z OKAPOVÉ ROURY JAKO ŽIVOTNÍ POSTOJ
Stojan na stromeček se ztratil. Ten stojan, který jsem celý rok vídal. Zejména během léta často vrhal jasné bronzové odlesky. Někde. Po hodinovém přešlapování v kapří frontě na mě zbyl třiceticentimetrový šlachovitý boxer s vyrýsovanými žebry. Sníh zase nenapadl a při procházce se psem čvachtáme v bahně. Místo radostného stavění sněhuláka tedy můžu sepisovat letošní summu a poděkování Tobě, milý zákazníku.
Letos jsme přibrali jedno vinařství - languedocké Chateu St. Jacques. Slovy klasika - "Tak se nám to očkování, vaše značka naše značka, pěkně ujímá." Je pro mě výsostnou radostí najít opomíjený region a ukázat, že má co nabídnout. Angažovat hotovou hvězdu z hvězdného regionu, to mě zkrátka nebaví. V St. Jacques pracuje skvělá parta nadšenců s jasnou vizí, ale také chutí zkoušet nové věci.
Perfektně se etabloval Piemont, byť trochu doplácí na současnou bílou vlnu. Často se o tom v Itálii s vinaři bavím a výsledkem je mnohem pružnější přístup. Jak Livio Voghera z Barbareska tak i Beatrice Gaudio z Monferrata dokázali zareagovat a jejich bílá vína od ročníku 2018 jsou podstatně svěžejší, skoro bych řekl středoevropská. Cortese, Arneis, Favorita - zkuste je, příjemně překvapí. Na druhou stranu si hýčkám své "staříky". Třeba zrovna Werner Reichardt, který mě k téhle práci přivedl, má pořád spoustu fandů a aktuálně ho ocenil i magazín Falstaff.
Být trochu sentimentálněji naladěn (ještě jsem neabsolvoval 67. reprízu filmu Láska nebeská), dojatě bych si zaslzel nad tím, jak se vydařila obě Podrybnická chutnání. Vinaře to baví, Vás to zjevně baví a bavím se tím i já. Letos připadá jarní akce na 6. červen - připravte se.
Angažování kolegy na rozvozy mi konečně uvolnilo ruce. Rád bych to využil a dělal více ochutnávek. Zamyslete se, sežeňte dohromady pár zajímavých lidí a já rád přijedu. Od února obnovím pražské degustace a samozřejmě budou pokračovat Vinné 1. soboty u nás. Navíc se každý měsíc alespoň jednou sejdeme ve vinném baru Nový svět v Litomyšli. Sledujte jejich i moje stránky.
Zatím nedokážu říct, zdali letos opět přiberu nějaké nové vinařství. Rád jsem sám sobě nepředvídatelným. Ostatně, náhodné objevy jsou vždy těmi nejzábavnějšími.
Odpusťte mi prosím občasné prohřešky. Zaměněné víno v objednávce, nezaslaná faktura, nedostatečně aktualizované stránky. Jo jo... Jsem jen slabý muž a občas poněkud tonu ve vlnách byrokracie.
Vážím si velice Vaší věrnosti a vím, že tato je neustále podrobována těžkým zkouškám. Vinotéky, vinné bary, vinné e-shopy - dobrého vína je spousta. Nebudu tvrdit, že já mám vždy to nejlepší a nejslovutnější. Vždy ale budu chtít, abyste se s mými vinaři měli dobře. Mnohé z Vás už znám a věřím, že z Vás dokážu sejmout břímě neustálého rozhodování.
Chci Vám poskytovat nejenom vína, ale také všechno to radostno kolem nich. Protože víno není jenom nápoj v láhvi. Je to celá kultura - lidé, kraje, historie, gastronomie. Byla by škoda zužovat to jenom na tu láhev.
Vysaju auta, uklidím si pracovní stůl, projedu pohledávky a pošlu upomínky za ty často nezaslané faktury. Když se dívám pod prsty, napadá mě, že bych mohl zbavit klávesnici nechutného bahna a učinit ji zase bílou jako ten kýžený padlý sníh. Inventura skladu mi prozradí, kolik jsem toho za rok vypil.
Ten stojan na stromek jsem nakonec vyrobil ze starého okapového svodu a fošny. A není to tak zlé, dokonce mám dobrý pocit, neb mě ženuška a synci pochválili (nemají vysoké nároky). Snad mi i Vy budete do budoucna tolerovat jisté nekonvenčno. Vždyť toho sériova, unifikovana a konvenčna je kolem tolik...
Ještě jednou Vám děkuju za dobrý rok a přeju vše dobré do toho následujícího. K pstruhovi (toho kapřího atleta jsem hrdě odmítnul) jsme si otevřeli Grosses Gewächs z moselského Meulenhofu a během vánočního čtení ještě pár dobrot padne. Věřím, že v rámci odbré pohody i u Vás.
Na zdraví!
Váš Václav Chochola