Sklepní sprint u M. Wolfa
Až na pár výjimek, kde hrozny ještě čekají na mráz, je sklizeno. Na Mosele a v Rheingau končila sklizeň až v posledním říjnovém týdnu. Tou dobou už bylo u Wolfa všechno v plném kvasu a já mohl nabízet první vína od Wernera Reichardta. Všem vinařům je společné jedno - spokojenost s kvalitou.
Naposledy jsem psal o návštěvě u Reichardta v Burgenlandu, tentokrát se podíváme na Michaela Wolfa. U nás byl zrovna svátek, 28. říjen, já si ho ještě znásobil odevzdáním dětí a za znepokojivého mlaskání audioknižního Hannibala Lectera jsem dojel do Ungsteinu ve Pfalzi. Michael Wolf se právě vrátil z krátké dovolené, kde se sbíral ze sklizňové hektiky, a na ochutnávku se moc netvářil. "No dobrá, tak to tedy rychle proběhneme, stejně musím zkontrolovat, jak se mi o to tady starali," prohlásil nakonec, když už jsem začal ustupovat. Dobře se starali...
"Kvalita je excelentní, jen by toho mohlo být trochu víc," opakuje Wolf letošní mantru všech vinařů. Snad jen vedra a nedostatek srážek letos vinaře trápily, jinak ale všechno proběhlo ideálně. Tabulky na tancích mluví za všechno. Začínáme u "litrového" ryzlinku a už ten byl sklízen v kvalitě kabinetu se skoro 80 Oechsle (1 stupeň NM = 5 Oechsle). Jasně se ukazuje, že přívlastky mnohem víc popisují styl vína nežli analytickou kvalitu. Co budete pít jako Spätlese, bylo ve skutečnosti často sklízeno jako výběr z hroznů.Podobně jako Werner Reichardt musí i Wolf řešit nižší úroveň kyseliny. "Ryzlinky jsou v pohodě, ale u burgundských odrůd by to chtělo víc. Ostatně burgundské - pojď na něj, to je letos troublemaker." Rulandské bílé stávkuje. Kvasinky to vzdaly kolem 11% alkoholu. "Potřebuju ho prokvasit do sucha, aby bylo stabilní a otevřelo se. Nejspíš zkusím kvasinky támhle z ryzlinkového Spätlese, ty jedou jak o život. Snad tu rulandu ještě rozhýbou." Nové kvasinky do tak dalece rozkvašeného vína dávat nechce. "Byl by to pro ně šok. Kdyby bylo nejhůř, dají se v téhle situaci používají speciální sektové kvasinky."
Lítáme od tanku k tanku, od sudu k sudu, je toho hodně. Skvěle vypadá sylván, překvapivě dobrý i pro antitramínistu je tramín z barikového sudu, chardonnay nese klasický svěží Wolfův rukopis, zatímco rulandské šedé v novém sudu (3000 l) se zdá být trochu utopené ve své tíži - ještě má ale čas.
Nadchlo mě Wolfovo Blanc de Noir. Je znát, že ročník byl pro červená vína skoro bezchybný. Vína jsou plná, extraktivní - Spätburgunder nebo vavřinec najednou ukazují svaly.
Nakonec jsme kvapíkem mezi tanky strávili dvě hodiny. Martha Wolfová si mě pak ráno při nakládání vína přišla osobně prohlídnout. "Ty vypadáš líp," konstatuje a s gustem manžela popichuje. "Pan vinař se zničil vlastním vínem, to je úroveň." "Když jsi mi nedala nic k jídlu, tak se nediv." Je čas přemístit se na Moselu...