Řízený chaos vs. chaotická disciplína

Na veletrhu Prowein v Německu se mladí domácí vinaři snaží demonstrovat svou energičnost, nespoutanost, prezentovat se jako "easy riders" současného vinařství a přitáhnout tak mladé pijáky, udělat z vína "cool" záležitost. Italské Vinitaly pořádané o měsíc později se naopak snaží setřást pověst chaotické akce jen pro místní a dát přehlídce punc profesionálního setkání, jehož je třeba se zúčastnit.

Vtipným způsobem se ani jedné ze snah nedaří. Mladí Němci, ať se snaží sebevíc, budou pořád zoufale disciplinovaní. To jejich "cool" je přepjaté a těžko uvěřitelné asi jako když si exprezident Klaus navlékne mrkváče nebo si, nedejbože, zabalí do batůžku salát. Naopak italská snaha o řád bývá až komická. Vždyť i sami Italové mi říkají: "Pracuje se na Proweinu, na Vinitaly se většina lidí chodí zadarmo opít."

Není to o snaze, je to o povaze. Naposledy jsem si to uvědomil, když jsem si vyzvedával vína ve vinařství Gaudio. Všechno jsem si předem domluvil, abych jim nepřekážel v přípravách na odjezd do Verony na veletrh. "Všechno je to naplánované, v jedenáct musíme vyjet. Tak se nezpozdi," upozorňovali mě.

Když jsme po desáté dorazili, přivítala nás esence chaosu. Zjevně naštvaná paní Gaudio, velmi uvolněný pan Gaudio, nevěřící enolog Matteo a lehce hysterická vinařka Beatrice. "Ráno bez ohlášení přijeli nějaký příbuzní z Bergama, ani je neznám. Ochutnávka! Teď! Už jsou tu dvě hodiny. Nestihla jsem Ti připravit vína. Nestihla jsem udělat fakturu. Nemám sbaleno. Podívej se na ně! Tumáš, dej si Cortese, chvíli to potrvá," vrtěla hlavou odevzdaně.

Během té "chvíle" jsme dostali na čekání ještě láhev Freisy. Stále opilejším prabratrancům z Bergama se dařilo s nevídanou efektivitou rušit jakoukoli snahu o soustředěnou práci. Tu vyběhli na cigaretku, tu si vzpomněli, že by chtěli ještě cosi přechutnat, tu někoho spěchajícího přátelsky objali a zavedli konverzaci.

Kolem dvanácté jsem zalezl do skladu a začal si sám chystat víno, protože příbuzenstvo obrátilo svou vřelost i ke mně. Ve 12.30 se začali trousit s objednávkami. Ve 13.00 Naskakuje zchvácená vinařka do konečně připravené dodávky a úlevně mává. Ve 13.02 vylézá z dodávky a jde hledat klíče od zapalování. V půl druhé mi Matteo vytiskne slavnostně fakturu, kterou pak ovíněný pan domácí zdlouhavě kontroluje. Po předání nacházím chybu, takže přepisujeme. Ve dvě odjíždíme.

Najednou se mi rodinné odjezdy na dovolenou zdají být jen úsměvnou epizodkou bez zádrhelů. Takový německý rádoby cool vinař by už dávno plaval v nakvášecím tanku.