PROWEIN 2024
DEN I.
Ve středu večer jsem po šestnáctihodinové etapě vcouval do dvora, auto plné vína od německých vinařů. Ženuška mi nabídla sklenku vína a já odmítl. Kvízová otázka - odkud jsem se vrátil? No ano, z veletrhu Prowein. Tři dny ochutnávání a hovorů o víně. Navštívil jsem své vinaře i Texas, ochutnával Retsinu i uruguayský tannat, zkoumal odrůdy budoucnosti i dealkoholizovaná vína. Změřil jsem tep vinného světa.
Dopravní dilemata za mě vyřešili nenasytní zaměstnanci Lufthansy a Deutsche Bahn. Rozeslal jsem objednávky vinařům, neodolatelné SMS Plzeňákům a v sobotu vyrazil k západu. U Schenků to v osm večer hučelo. Thomas mi promptně nalil jeden svůj vinný experiment a přistavil paletu s vínem. Hosté jejich Heckenwirtschaft expandovali dokonce i do domácí jídelny. Chvíli jsem poseděl, zdlábnul klobásky od paní domácí a poroučel se do postele.
V Düsseldorfu jsem ukořistil ubytovací klenot. Deset minut pěšky od výstaviště, byt celý pro sebe. Obalil jsem nuzný zevnějšek košilí a sakem a ponořil se. Kde začít? Hle - Jižní Afrika. Jako zdatný holandštinář jsem vytušil, že Hemmel An Aarde bude asi Nebe na zemi. Uzobnul jsem si chenin blanc, pak skvělé chardonnay a ještě lepší pinot. Cítil jsem se být připraven.
Předpřipravené plány mi zhatil řecký pavilon. Zrovna začínal seminář o retsině. Tohle víno jsme kdysi pili s (tehdy ještě) přítelkou pří vandru na Lefkadě a člověk měl chuť okamžitě si vykloktat mořskou vodou. O pětadvacet let později (ech...) se mi dostává skvělých, moderních vín s homeopatickou kapkou jehličí a šalvěje.
Další klacek mi pod nohy vhodila Argentina, kde slečny právě doaranžovaly malbeky. Musel jsem jim trochu zafušovat do řemesla, neboť jejich expertno sestávalo pouze ze vzhledna a na otázky návštěvnků bezradně krčily ramínky. Co vinný horolezec jsem vystoupal po vertikále až do takřka 3000 metrů nad mořem. To už mi ale začala hořet půda pod nohama.
Na apulijské primitivo se mě často ptáte a já stále odmítám. Rozhodl jsem se podniknout ještě jeden pokus a přesprintoval na druhý konec areálu. Jedno nero d´Avola a devět primitiv během dvaceti minut. Vše jistě výstavní kousky, leč pitelné pro mě bylo jen právě to nero d´Avola. Pro jistotu jsem mrknul k sousedovi. Jeho poznámky se takřka shodovaly s mými. Závěrečné víno s 19 procenty alkoholu už byla čistá dekadence.
PIWI, toť budoucnost! Pilzwiderstandliche Sorten, aby bylo jasno. No dobře - odrůdy šlechtěné tak, aby odolávaly houbovým chorobám a mimořádně vhodně pro organické zemědělství. Co skeptik jsem byl překvapen. Sauvignac, Sauvignier Gris, Cabernet Blanc - představená vína byla skvělá. Díky rezistenci je možné odbourat slabinu organického farmaření, jíž je zatím vysoká uhlíková stopa.
Zvolnění. Nových informací jsem načerpal dost, takže nastala společenská část. Zaskočil jsem k Gianlukovi Frassinellimu na prosecco. "Letos v červnu na tvoji přijedeme," oznámil a vytasil se s čerstvým pinotem grigio. Kousek dál jsem narazil na Silvia Mendiniho z Podere Montale, mé loňské akvizice. "Ty znáš Sergia Germana," vyzvídal, když jsem mával směrem k Barolu. "Nevzal bys mě k němu?" Velkopansky jsem svolil a vzal ho na nebbiolo.
Z Němců už letos nebyl nikdo, v rakouském pavilonu tradičně sídlili Fritz s Blauensteinerem. První byl obsazený, u druhého se mě ujala Moravačka Natálka. "Přejedu to zítra, dnes jenom tohle," namířil jsem prst na jasně oranžovou láhev. Táta se synkem vyrobili z muškátu variaci na oranžové víno. V červnu ji budete moci společně s vinaři ochutnat.
Mladý Christoph prásknul, že tatík má narozeniny. Každá záminka je dobrá, takže jsme Poldiho odtáhli do alternativní sekce a poručili mu pivo. Šilhaje hlady, koupil jsem si pizu, otevřel knížku a Schenkův sylván. Bylo fajn nemuset víno odplivovat.
DEN II. a III.
Jeden by si myslel, že po tak nabytém dni nadšení poněkud opadne. Ne. Strávil jsem příjemnou čtvrthodinku u jednoho malého vinařství z Chianti, zastavil se v sekci organických vín a tradičně vymetl i ochutnávku u výrobce sklenic Zwiessel.
Pondělí přineslo výrazně poklidnější atmosféru, protože odpadli víkendoví hobbíci. Chudáci vinaři tak často útrpně postávali u stánků a se zoufalým pohledem v oku doufali v zázrak.
Příjemně mě překvapil seminář věnovaný Valpolicelle. Krásně pitelná červená vína s pěknou strukturou, maximálně 13% alkoholu. Za poslední roky udělali tamní vinaři velký krok kupředu.
Co mě moc bavilo, to byla bílá vína z jihu. Loni jsem zmiňoval řecké Assyrtiko, letos tenhle obrázek doplnila ona Retsina a také vína z řeckého severu. Více doširoka rozkročená byla ochutnávka bílých vín z Kampánie. Greco di Tufo nebo Fiano jsou skvělé odrůdy!
Po pravdě - už po týdnu mi poněkud splývá, co jsem kdy navštívil. Ale ono je to vcelku jedno. Abych si trochu rozšířil povědomí o biodynamice, navštívil jsem ochutnávku magazínu Meininger. Krásná vína od skvělých vinařů! Hned vedle pak poskytla dramatický sešup dealkoholizovaná vína. Nejprve jsem ze zástupkyně výrobce technologií vymámil přiznání, že to ještě není tak úplně ono, a slib, že na nápravě pracují. Následně se mě holandská importérka snažila přesvědčit o tom, že přidáním čaje do dealkoholizovaného vína vznikne dobré pití. Inu, zlé to nebylo, ale osobně bych za sedmičku ledového čaje tři stovky nedal...
Dost už o alternativách! Jedním z podstatných bodů je vždy přechutnání sudových vzorků od Rakušáků. Leitmotiv je jasný - velmi šťavnatá, skoro baculatá vína s pocitově nižší kyselinou. Platí to pro Fritze i Blauensteinera. Na sklonku posledního dne jsem si vyzobnul něco málo z Wachau a Kamptalu - stejný dojem. Stefan Justen z moselského Meulenhofu letos bohužel nebyl. Při následné návštěvě mi nicméně nabalil vzorky. Poreferuju v samostatném článku.
Poslední hodiny veletrhu jsou zvláštním způsobem zábavné. Vinaři spěchají na letiště, na stáncích zůstávají opuštěné rozpité láhve. Není třeba konverzovat, člověk si jen musí držet svou sklenku. Takhle jsem si ochutnal uruguayské tannaty nebo třeba překvapivě dobrá vína z Texasu. A Moravu! Opět ji reprezentoval jediný sdružený stánek vměstnaný mezi opulentní reprezentace Maďarska, Rumunska nebo Moldávie. Nic mě zvláště neoslovilo, ale v téhle fázi už jsem byl naladěný spíše na červené.
Na úplný závěr ještě tečka v podobě skvostného koktejlu a zaslouženého piva. To už jsem vskutku neodplivoval... Veletrh dodýchával, místy probíhala improvizovaná zbytková party, jinde obsluha vylévala do kýblů brunella a šampaňské. Příjemně unavený jsem štrádoval do bytečku. Čekalo mě brzké vstávání a šestnáctihodinové sbírání vína po Německu.