Prohibice - jako zakázat Bardotku
V posledních newsletterech se opakovaně a poněkud umanutě vracím k výhodám rozumné konzumace alkoholu (se zvláštním přihlédnutím k vínu). Čerstvé otevření hospod mě přivedlo k prohibici. A zjistil jsem, že letos je to právě 100 let od zavedení té nejprohibičtější. 16. ledna 1920 vstoupil v platnost 18. dodatek Ústavy Spojených států. Nalévám si Chianti Classico, pouštím Toma Waitse a takto naladěn se pouštím do historie temnější než syrah.
Panuje obecné přesvědčení, že všechno zlo a hříšno přichází z Ameriky. ALE! Spojené státy jako celek byly ve skutečnosti vždy baštou konzervativismu. Prvními osadníky na novém kontinentu byli angličtí Puritáni. Puritáni, toť dítka Olivera Cromwella. A Cromwell toť chlapík, který si dovolil zavést prohibici v Anglii. V Anglii!
Snahy o vymýcení alkoholu jsou stejně staré jako historie evropského osídlení na novém kontinentu. "Šťastný" okamžik ale přišel až po 1. světové válce. Tehdy se sešlo několik okolností. Volební právo žen již bylo takřka hotovou věcí - náhle zde byly miliony potenciálních voliček, z nichž většina prohibici podporovala. Hospodářská situace si vyžadovala převést produkci obilovin (žito, ječmen, kukuřice) z pivovarů a lihovarů do mlýnů a pekáren. Důležitou roli hrála i protiněmecká nota. Většina pivovarů byla v německých rukou a bylo politicky žádoucí vytrestat nepřítele. Rodiny budou šťastné, dělníci produktivnější, klesne kriminalita.
Jak už to s velkými myšlenkami na zkrocení lidské přirozenosti bývá, situace se vymkla z rukou. Je třeba zdůraznit, že nebyla zakázána samotná konzumace alkoholu - tak invazivní zásah by bašta demokracie a lidských práv neunesla. Zakázána byla jen výroba a distribuce.
Obé se přesunulo do podzemí - často doslova, jak nás učí Hollywood. Pivovary začaly mimo jiného vyrábět sladové sirupy, z nichž si kutiví tatínci přidáním kvasnic, vody a času vyráběli skvělé domácí pivo. Palírničky rostly jako houby po dešti, míchalo se cokoli s čímkoli, lidé slepli a trávili se. Podnikaví šíbři pašovali levný alkohol zpoza hranic a vesele bohatli, zatímco stát přicházel o miliardy na daních a kontrolu.
Právě sem spadá zlatý věk mafie. Policisté vybírali výpalné a všimné i nevšimné, zatímco po městech se proháněly bandy s kulomety a dávaly nový rozměr pojmu konkurenční boj. Al Capone si údajně přišel ročně na 60 milionů tehdejších dolarů, než ho pár neúplatných policistů dostalo na nesrovnalosti v účetnictví (viz film Neúplatní). Rodiny byly nešťastné, stát přicházel o peníze a kriminalita rostla.
S Černým pátkem a hospodářskou krizí se stala situace neudržitelnou. Když tedy F. D. Roosvelt slíbil v roce 1932 zrušení 18. Dodatku, dostalo se mu radostného zvolení. Některé konzervativní státy si ovšem prohibici držely až do poválečného období. Podobně jako segregaci.
Pro úplnost ještě zmiňme, že do prohibičního bahna nezabředly jenom Spojené státy. V Rusku panovala (oficiálně) prohibice mezi lety 1914 - 1925 a také Gorbačov se velmi spálil se snahou omezit alkoholismus. Po jeho "suchém zákonu" se pálení vodky vrátilo do domácích kuchyní a problémy s alkoholismem výrazně vzrostly. V Československu pak platily dočasné zákazy prodeje tvrdého alkoholu během voleb.
Člověk má proti zvířátkům velkou nevýhodu v tom, že si uvědomuje svou smrtelnost. Nějaké to rozptýlení zkrátka potřebujeme. A víno je krásné rozptýlení. Ostatně, když už zmiňuju tu krásu - ve Spojených státech se zákazu promítání dočkala i Bardotka. Když si člověk prohlédne fotografii výše, pochopí onu zášť vůči krásnému.
Otevřete si víno, pusťte si nějaký pěkný prohibiční film nebo třeba toho Toma Waitse, který mi před chvílí dohrál. Mějme se dobře - La dolce vita!