PRO NOVINKY DO RAKOUS
Čert vem ekonomiku. Asi dvacet kilometrů jsem kopíroval dálnici na Vídeň a pak na parkovišti rezignovaně koupil desetitidenní známku. Tu známku, která poprvé za posledních 15 let nebyla mou první investicí roku, neboť v lednu jsem byl v očekávání nového kočáru. Nový kočár stále ještě šlechtí (doufám) francouzští inženýři, na mém kontě (tedy na kontě ANFINAG) jsou dvě pokuty za nezaplacenou známku a rok je u konce.
Příjemným vybočením konce roku jsou vždy nová vína od Reichardtů. Přehazování termínu lahvování mě stálo jednu zbytečnou platbu za hotel, ale nakonec jsem ve zbytnělém kalendáři dva dny vyšetřil. Ve středu nejprve spolkla víno Olomouc, pak Kroměříž a po poledni už jsem byl ve Wagramu u Fritzů.
"Nové víno? Možná až v únoru. Sklidili jsme málo, možná 50 procent," zchladil mé doufání Josef Fritz. "Byla to kombinace všeho možného. Jarní mrazy, málo vody, vedro, moc vody..." Nafasoval jsem další vánoční magnumku (musím spočítat, kolik už jich za ty roky mám), popřáli jsme si a já popojel pár kilometrů na západ do vesničky Gösing.
Na ochutnávání u Poldiho Blauensteinera je ještě čas. Nechává vína kvasit pomalu a ideální je nechat si to u něj až na jaro. "Jseš v pořádku?" zjišťoval starostlivě, když jsem si dovolil odmítnout kafe. Při zjišťování aktuálního stavu v tancích potvrdil slova Josefa Fritze. "My máme tak třetinový výpadek. Veltlíny nebo chardonnay vypadají dobře, problémy jsou s aromatickými odrůdami. Těm ty teplé noci nesvědčily."
Přesun do Burgenlandu jsem nakonec vyřešil klasickou dálniční trasou přes Vídeň. Každá minuta bez volantu je dobrá. V městečku Purbach jsem se ubytoval a zaskočil do místní vinotéky na tradiční dojení enomatů. Žádná radost se nekonala. Mentálně oslabený člověk je špatným ochutnávačem a nadto to tam vlastně nikdy nebývá právě hitparáda. Trochu jsem se bál, jestli u Reichardtů neusnu.
Strach to byl zbytečný, Werner na mě funguje. Se skleničkami v ruce jsme hned zamířili do sklepa k tankům. "Připrav se, je to síla," varoval mě vinař. A měl pravdu. Čtyřiadvacítky jsou masivní. Burgundám to sluší, ale třeba muškát žlutý se v té tíži dost ztrácí a připomíná spíše ottonely od Rustu. Veltlín zase vypadá jako víno z jiné kategorie. Bývalé označení "leicht und trocken" si teď Reichardt opravdu na etiketu dát nemůže.
Alkohol se letos pohybuje minimálně o procento výš, kyselina je zase nižší. Výsledkem jsou boubelky. Pěkné, tradičně dobře udělané, ale rozhodně ne tak lehce pitelné. Z nových vín jsem si vzal muškát a veltlín. Loňský vlašák se mi pořád hodně líbí, ten chci ještě chvíli prodávat.
Po sklepě jsme zasedli i s manželkou Claudií ke stolu a jali se prokousávat připravenou baterií. Na chvíli se zastavila i dcera Lisa. Brzy přijdou do prodeje i nové ročníky červených, zejména z řady Reserve, takže řada lahví byla dlouhá. Šestnáctky jsem prodával opravdu dlouho, takže mám radost z osvěžení nabídky.
Tři hutné hodiny jsme poctivě pracovali a klábosili. Vzhledem k nutnosti převézt nabrané víno bez újmy do vedlejšího městečka jsem po osmé raději zvolil ústup. Ochutnávání je teď dost, kvalitního spánku nedostatek.
Nová vína si poprvé budete moci ochutnat v sobotu 14. prosince na Doderné.