PŘÍBĚH OBCHODNÍKA S DEŠTĚM. PARDON - VÍNEM

 Vyhoštěním ze Spojených států zpět do Indonésie byl zakončen velký příběh jednoho přesvědčivého pohádkáře. Rudy Kurnawian představoval novodobého Rudolpha Valentina vinného světa - prodával iluze.

Vzpomínám si, že už v roce 2014 jsem si s Vámi o Kurnawianovi povídal na ochutnávkách. Byl skvělým příkladem toho, jak ve světě vína funguje sugesce, jak tvární jsme, pokud jde o chuťové vjemy.

Tenhle selfmademan si kolem sebe v letech 2000 - 2010 dokázal vytvořit okruh bohatých zákazníků, kteří toužili po vinných pokladech. Uměl vyhovět poptávce, dodával vína z raritních ročníků a nejprestižnějších etiket. Vysloužil si přezdívku Mister Conti - promptně dokázal sehnat nevídaná vína i ze slavné burgundské vinice Romanée-Conti.

Sám sebe pasoval do role vinného znalce a jeho kalifornští zákazníci jej přijali coby svého mentora i štědrého altruisty. Sehnal cokoli, byl vzorem úslužného a neúnavného obchodníka. Vytvořil kolem sebe auru.

Auru natolik silnou, že zcela zastínila vlastní úsudek nakupujících. Slepě přijali jako fakt, že právě tak má chutnat pravé Romanée Conti. Mnozí navíc vína kupovali jako investici a ani je neochutnávali, pouze shromažďovali krabice v ceně desítek tisíc dolarů.

Právě zřejmě to zlomilo Kurnawianovi vaz. Jakmile se tahle vína začala kolem krize v roce 2008 přeprodávat dál, často k sebevědomějším a zběhlejším zákazníkům, vyvstaly pochybnosti. Tuším, že to byla aukční síň Sotheby´s, kdo dal podnět k vyšetřování. Do dražby jim totiž byla nabídnuta vína, jež vůbec neměla existovat.

Burgundský vinař Laurent Ponsot pak u soudu vypověděl, že například prodaná láhev Domaine Ponsot Clos Saint-Denis 1945 nemohla existovat, protože tuhle apelaci začalo vinařství lahvovat až v roce 1982. Podobných případů se vynořilo víc.

Domovní prohlídka provedená FBI v Kurnawianově domě roku 2012 přinesla šok. Tmavá fólie na kuchyňském okně měla co zakrývat. Prázdné láhve od špičkových vín nakupované po restauracích, pytle korků, svazky doma tištěných etiket, klasická páková špuntovačka.

Za supermarketové víno platili zákazníci Kurnawianovi miliony. Zdá se to být neuvěřitelné, ale stačí se zamyslet. Většina lahví byla pouze uložena, stala se předmětem spekulací. Ti, kteří si vína otevřeli, nebyli ochotni připustit svůj omyl. Raději si vsugerovali, že pijí něco výjimečného.

Kurnawian byl obchodník s deštěm. Dokázal v pravou chvíli nabídnout cosi kýženého. Nyní se jeho příběh uzavřel. V průběhu vyšetřování vyšlo najevo i to, že v USA pobýval nelegálně. Ještě před vypršením desetiletého trestu tak byl vyhoštěn.

Něco po něm ale zůstalo. Jednak série Netflixu "Sour Grapes" založená na jeho příběhu, vyústěním celé kauzy došlo také k otevření tématu falšovaných vín nebo třeba whisky. Zrovna v lednu jsem v blogu zmiňoval černou výrobnu slavné Sassicaie.(https://www.vina-chochola.cz/blog-vinny/krast-nebo-falsovat--navod-na-nastartovani-ekonomiky/)

A ještě jeden vzkaz nám tenhle novodobý Valentino nepřímo zanechal. Nezavrhujme vlastní pocity tváří v tvář velkým jménům. Věřme sami sobě. Body, ocenění, cena - nic z toho nezaručí, že nám víno bude chutnat. Je nesmyslné tvrzení "Tohle ti musí chutnat - vždyť je to z Burgundska". Naučme se říkat "Tohle není moje krevní skupina." Dobré a špatné jsou u vína velmi relativní pojmy.

K tématu: A komu tím prospějí? Chvála nevědomosti