Omyl coby motor vinného pokroku
Blahoslavena budiž nehoda. Podíl omylů, nehod a náhod na vznik legendárních skvostů 
je nezpochybnitelný. Sýr zapomenutý pastýřem v jeskyni, víno kazící se během převozu, zrnko písku obalené bránícím se organismem. Obsedantní plánování a přemýšlení nikdy nedokáže dojít k fascinujícím cílům, jaké nám nabízejí Matka Příroda a Matka Nespolehlivost.
Vzýváte při popíjení skvělého vína dávného učence, jenž dal světu tenhle božský mok? Pche! Je nad slunce jasné, že na začátku celého toho procesu bylo pár zkažených hroznů a jedno lidské čuně, jež se neštítilo je pozřít. Aby byla historie naší lásky ještě temnější, podle řecké mytologie byl první objevitel opojných účinků vína ubit motykami svých sousedů. Pozřeli, motali se a došli k přesvědčení, že je otrávil...
V roce 1775 čekali mniši v Johannisbergu na posla. Vezl glejt, který by jim povolil započít se sklizní. Jenomže posel s koně spadl a zlomil si nohu. Disciplína musí být, zvláště v Německu. Mniši zádumčivě sledovali, jak jim hrozny přezrávají a scvrkávají se. Když prokletý rekonvalescent konečně dorazil s vytouženým befélem, zdálo se být zaděláno na pořádnou ostudu. Přesto úslužně sklidili, co jim zbylo, a pak se zřejmě hodně modlili. Dostalo se jim esence zářivě zlaté barvy, exotické vůně a delikátní chuti. Skvost. Takhle se prý narodil pozdní sběr, či spíše výběr z bobulí.
Ke každé podobné historce vždy existují jistá ALE. Tak se například dočteme, že v Tokaji se botrytická vína (přezrálé hrozny napadené ušlechtilou plísní) vyráběla nejméně už o 100 let dříve. Je nicméně dost dobře pravděpodobné, že i tam došli k okouzlení botrytickým vínem podobným způsobem.
Po dlouhá staletí představovala hlavní překážku pro obchod s vínem jeho nestabilita. Rozbité cesty, teplotní výkyvy - v cíli dostal příjemce často něco docela jiného než objednávaný lahodný produkt. Lze se dočíst třeba o nezdarech, které pronásledovaly snahu o uvedení Barola na anglický trh.
Paradoxně právě ostrovní království představovalo silný motor pro inovace. Úkol zněl jasně - dopravit za každou cenu. Třeba i tu, že se víno řízne destilátem. Z nouze tak vzniká další chuťovka - Portské. Dolihovaná vína se stala hitem a destiláty se přidávaly třeba i do vín z Bordeaux.
Angličané jsou ostatně experty v objevování úniků ze slepých uliček. Nelze se divit. Otevírání každého vína pro ně bylo obdobou lovu na nevypočitatelného tygra. Bude zoxidované? Bude perlit? Praskne mi láhev v ruce?
Budiž zapomenuta Champagne se svým Dom Perignonem - druhotné kvašení na láhvi (samozřejmě nechtěné) pro ně bylo houskou na krámě. Velká část vín dovážených přes moře a lahvovaných na ostrovech se často po zimě opět rozkvasila a bubliny byly na světě. Právě Angličané ve vlastním zájmu od konce 17. století výrazně zkvalitnili produkci lahví tak, aby odolávaly tlaku 5-6 barů v takovém víně.
Radostné časy pohřbil věk vědy. Pasteur zbavil kvasný proces závoje magického a vnesl do vinného světa nudnou předvídatelnost a určitost. Vinný kámen už je dnes spíše luxusním zbožím a na korkovou pachuť vzpomínáme s posmutnělou nostalgií. Omyl je nepřípustný, náhoda vykázána. Až příště předložím ve vinárně víno, po němž nenastane radostné rozjívení, ubijete mě motykami (akumulátorovými) a dramatický dějinný oblouk bude vyklenut.