Óda na vinaře

Ono je to snad opravdu baví. Vinaře. Jezdit na Podrybnické chutnání. Jak si jinak vysvětlit, že letos dorazili všichni Němci, všichni Rakušani a dva zástupci z Itálie? Vždyť co jsem jim pro jejich prodeje než pouhé smetí...

Francesco Maravalle z Vitalongy jezdí každý rok a uvolněnost z něj přímo čiší. "Je to jako vracet se domů," říká mi a já mu to věřím. Ostatně stejně se cítím, když sjíždím serpentinami k jeho vinařství v Umbrii. Udělají si výlet, jednou do Prahy a Kutné Hory, teď zase vymetli Vídeň. V Litomyšli posedává líný Francesco po zahrádkách a pokuřuje. "Nemůžeme nepřijet na nejlepší ochutnávku roku!" Jo, vážně to říká. I když se u toho směje... Večer to s přítelkyní Danielou rozbalí, ať už kapela hraje cokoli.

Naopak sbalit to musela Beatrice Gaudio, byť právě ta by možná byla ochotná i zazpívat. V dubnu hlásila "Letos už určitě přijedu, slibuju" a já čekal, že se věc musí zkomplikovat - je to Italka. A zkomplikovala. Když jsem se jí snažil pomoct najít nejlepší spoj, sdělila mi mimochodem: "Ale v neděli ráno musím být v Miláně, synovec má první přijímání." V tu chvíli jsem si pomyslel, že nakonec to určitě vzdá.

Nevzdala. V sobotu v devět dolila poslední láhev, sebrala si batůžek, poslechla jednu písničku a chystala se na cestu. "Chceš udělat kafe?" "Určitě" "Kolik?" "Co nejvíc." Do půllitrového termohrnku jsme jí napresovali deset kafíček, zatímco ona si pod šaty oblékla pyžamo. Čtyři hodinky do Vídně na letiště, krátký spánek v autě a odlet do Milána. Občas se o Italskou improvizaci otřu, ale tentokrát klobouček. Na tohle by Němec ani nepomyslel.

Werner Reichardt také nevypadal, jako by přijel pracovat. "Táta jede s Franzim? To zase bude komedie," komentovala výlet vinařova dcerka Lisa fakt, že k nám pojede bratrské duo. A komedie byla. Bratři rozlévali a my nestíhali doplňovat láhve. K tomu obrazili všechny stánky ostatních vinařů a vydrželi až do samého popůlnočního konce. Pěkně zmuchlaní ráno byli a kvitovali, že jsme jim odepřeli šnaps.

Tradičně nejvyšší prodeje vykázal Michael Wolf. Ten si z Litomyšle udělal pevný bod svého kalendáře. Každý rok, když vinaře zvu, on už má zarezervovaný hotel. Ve vinařství vypíše všem dovolenou, aby mu nezáviděli, a vyrazí. Tuším, že ještě nechyběl.

Justenovi z moselského Meulenhof se pokaždé rozplývají nad Vámi - jací jste informovaní zákazníci. S nimi je radost pracovat. Ledničku si dovezou, vína přivezou - je na ně spoleh. To Dodo zu Knyphausen z vinařství August Eser dorazil pozdě, neb měl do noci akci a ráno zaspal. A byl za to bit. Když se večer ubytovával v místním penzionu/hospodě, vrhl se na něj dav místních žen, jež tam oslavovaly Dětský den. "Mladej Němec! Šlechtic! Fon! Během deseti minut byl zpátky u nás.

Poldi Blauensteiner se synem Christophem i Josef Fritz svou účast dopředu podmiňovali tím, že jim večer musím zajistit projekci finále Ligy mistrů. Nakonec se spokojili jen s pivkem na zahradě. "Nehraje Barcelona, tak nás to nez

ajímá. Tady podotýkám, že Josef Fritz přijel, přestože právě v sobotu slavil 51. narozeniny...

Smekám před nimi přede všemi. Myslím, že v republice není moc takových akcí, kam vinaři přijedou, a ještě se u toho dokážou pobavit. Je to i Vaše zásluha, protože kdyby jste je Vy nepodporovali svým statečným popíjením vína, tohle by nebylo možné. Pročež díky i Vám a příště na viděnou...