Obchodník s deštěm
Trápí Vás sucho? Trávník žloutne, květiny plihnou jako Adéla než zhltla věrného Gerda a žíznivá půda praská? Pokud byste nebyli mými oblíbenými zákazníky, poslal bych Vám nyní tučnou fakturu na hydroporadenství a meteokonzultaci. Já totiž vím, jak na to.
Počasí je živý organismus. Mimořádně škodolibý a zlomyslný a věrolomný. Ale proto také vypočitatelný. Právě v jeho temných stránkách dlí i jeho slabost.
Vzpomínáte, kterak jsem loni v říjnu před podzimním Podrybnickým chutnáním bojoval s živly? Teprve když jsem provedl veškerá myslitelná protidešťová a protipovodňová opatření, když jsem třikrát po sobě hlasitě vykřikl do mraků, že to vzdávám a přesouvám akci pod střechu, jako zázrakem proudy vody ustaly a mezi mraky se prodral sluneční prst. (ŽIVOT S PLACHTOU)
Druhou část experimentu, potvrzujícího mou vědeckou metodu jaksi z druhé - té suché strany, jsem mohl dopracovat nyní. Zatímco všude okolo se obyvatelstvo rochnilo v lokálních záplavách, u nás nic.
A tak jsem v pátek před Podrybnickým chutnáním důkladně prokropil trávník. Následně jsem na zahradu vynosil vše vynositelné. Lavice, stoly, palety, židle, deky a polštáře a slunečníky. Koutkem oka jsem zkontroloval kypící mraky, ale s neprůstřelným obličejem Yula Brynnera jsem pokračoval v přípravách. Z myši se stal kocour! S potutelným úsměvem jsem ucpal okapy a pozotvíral střešní okna. Mraky dál těhotněly, ale s přísliby jsem se nespokojil. Manželka musela přes nemístné poznámky pověsit prádlo. Čtyři hodiny jsem průmyslovým vysavačem vysával dvůr, až zmizelo poslední smítko. Jeviště bylo nachystáno pro velký spektákl.
Plesk - plesk - plesk. Pozavírat okna. Sebrat deky a polštáře. Pochytat slunečníky. Čvachtám v provazcích deště a snáším židle. Na dvůr se snáší listí a větve, na zametený chodník teče z pole bahno. Vzpomínám si na ucpaný okap, mé trumfové eso. Ano, povedlo se, voda se přelévá přes okraj a spletitými podzemními cestičkami si razí cestu do vytřené vinárny.
Po hodině je hotovo. Mraky spokojeně odplují, evidentně uspokojeny natropenou spouští. Cha! Vím svoje. To já jsem vítěz. Poručil jsem větru i dešti, povodil jsem si přírodu a opět člověka vrátil do pozice vládce všehomíra. S vědomím intelektuální převahy ždímu a vytírám a suším a zametám a dumám, jestli bych v rámci přilákání slunce neměl spálit slunečníky, v jejich žáru rozpustit namražený led a natáhnout nad dvůr plachtu...
Milý zákazníku. Tímto se Ti dostává návodu, jak opanovat živly. Pravda, je to poněkud vyčerpávající metoda, ale s lahví dobrého vína (v každé ruce) v ní lze najít jisté masochistické potěšení. Přeju hodně štěstí a zábavy při Tvých vlastních experimentech s vrtochy počasí.