Montalcino - Z Popelky supermodelkou

Tentokráte spíše informativně - o Montalcinu...

 

Jeden z nejchudších koutů Toskánska se od 80. let změnil v "must be" zastávku všech vínomilců a luxusní vinnou čtvrť, kde se ceny půdy šplhají do závratných výšek. Není tak spektakulární jako okolí Barola, není tak vinně přístupné jako Prosecco , neohromí Vás architekturou a geniem loci jako Montepulciano, ani Vás nepotěší poměrem cena/výkon. Přece sem musíte. Montalcino má totiž své Brunello.

 

Tady kraluje sangiovese ve své čistoskvoucí podobě. Žádné příměsi, žádné kompromisy - Brunello i Rosso musí být 100% sangio. Nikde jinde nedostanete takovou příležitost nastudovat tuhle nejrozšířenější italskou odrůdu, nikde jinde se Vám neukáže v takové škále odstínů.

 

 

Příliš kopcovité na výnosné zemědělství, Montalcino vždy spoléhalo spíše na zpracování dřeva a to, co přinesli do města poutníci putující po Via Francigena do Říma. A kdykoli přišel náznak vzletu, následoval další pád. V 16. století se za zdejší pevné hradby nastěhovali sousedé z dobyté Sieny. Město sice slavně odolávalo, během několika let ho ale vojska naprosto vysála a vybydlela. Zkázu dokonaly moderní války, nástup průmyslu ve městech a hospodářská recese. Od 50. do 70. let klesl počet obyvatel na polovinu (cca 5000).

 

Také Brunello mělo cestu na trůn značně komplikovanou. Proti Barolu mělo nevýhodu v izolaci od bohatého severu i zbytku Evropy. Jeho vzlet mohl přijít jen díky pár vizionářům v čele s rodinou Biondi-Santi. Jedním z přelomových momentů byla večeře u anglické královny v roce 1969, kde bylo podáváno Brunello z ročníku 1955. Fantastické ohlasy přiměly skeptické místní vinaře uvažovat o tomto konceptu vážně a přitáhly i pozornost zvenčí. Do roku 1979 vzrostla produkce desetinásobně.

 

Ohromný boom 90. let přinesl i mnoho problémů. Snaha vyhovět americkému publiku vedla k vytváření cabernetových tmavých a těžkých brunell, často i za pomoci nedovoleného přimíchávání jiných odrůd. vysazování nových vinic bylo více politikem nežli snahou o nalezení dokonalého terroir. Vše vyvrcholilo v roce 2006 tzv. Brunellogate.

 

V posledních letech je znát výrazná odstředivá tendence k návratu ke kořenům. Sangiovese si našlo své skalní zastánce stejně jako Pinot Noir.
(Kerin O´Keefe - Brunello di Montalcino, Understanding and Appreciating One of Italy´s Greatest Wines)