Město vinných duchů
Německý únor není o nic lepší než ten český. Venku je vlezlo a padají nepublikovatelnosti. V šenku Zum Kleinen Ortsgericht ale hučí kamna, ryzlink z Klosterbergu chutná stále víc a místňáci se pomalu trousí na skleničku. Trochu jako zakázaná sekta v římských katakombách se tu scházejí. Tenhle Řím se jmenuje Rüdesheim, leží na Rýně a je to je pilíř německého turismu.Tady graduje Rheingau, vinařská oblast zasvěcená jiskrným ryzlinkům. Sem v lidštějších měsících přijíždějí turisté z celého světa, aby se v jednolitém bloku čítajícím každoročně 3 miliony hlav promáčkli skrze Drosselgasse, 2 metry širokou uličku nacpanou vinárnami. Promenáda podél Rýna přetéká těly, předzahrádky bují na nejnepravděpodobnějších místech a když tudy projíždím v létě k přívozu, jsem velmi rád, že tudy pouze projíždím k přívozu. To je ovšem sezona.
Montalcino v listopadu, Florencie v prosinci, Rüdesheim v únoru - ano, je to snad trochu úchylné. Jako chodit po vypuštěných rybnících, prolézat noční obchoďák nebo si fotit filmové hvězdy v civilu. Tahle německá superstar je v únoru nenalíčená, poněkud duchem nepřítomná a strhaná, zato bez afektu a pozlátka.
Už jen proces ubytování v hotelu Lindenwirt je vtipný. Dostáváme klíče ke vzdálenému pokoji č. 66 ze zhruba 120, ale u snídaně jsme sami. Dělníci opravující pokoje zatím došli k číslu 64, takže 2 noci budou tak akorát. V oné Drosselgasse potkávám všehovšudy tři Japonce. Kupovat zájezd přes slevový portál má svá úskalí i tam, kde vychází slunce... Místo vyhrávajících kapel a přeplněných zahrádek z průvodců se jim dostává šustivého zvuku zametajících košťat. Většina vináren, kaváren a restaurací je zavřená, jen nápisy v čínských znacích a azbuce dávají tušit, že už to není jen o německých penzistech.
Když zrovna nepadá déšť se sněhem, je výšlap nad město k Niederwald Denkmal moc pěkný. A z lanovky (ta teď stojí) se jistě pěkně kouká. Míjíme vinice patřící Breuerovi nebo Leitzovi, jediného šíleného běžce, těsně pod vrškem dělnící stavějí zříceninu (inu, proti gustu...) a na vršku - tam je pomník. Německy obří a děsivý a typický. Třináctimetrová Germanie na zrhuba stejně velkém soklu připomíná sjednocení Německa. Výhled je skvělý. Krásné tratě pod námi, naproti Bingen a ústí řeky Nahe, která k Rýnu přivádí další zajímavou vinařskou oblast. S těmi pomníky - jakoby to bylo memento pro nás pijáky. Propijete se skrze Rheingau a Nahe - vyděsí Vás Germanie. Propijete se Moselou - zpovídáte se v Koblenzi u ústí do Rýna děsivémi Kaiserovi...Zimní Rüdesheim je pro introverty, kteří se spokojí s vínem a depresí. Rozhodně nemáte dilema, kam zajít. Výše zmíněný minilokál - určitě. Skotský pub - ne! toť pomsta za hříšné sejití z ryzlinkové cesty. Vřele doporučuji vinný bar vinařství Ehrhardt s parádním výběrem i z dalších zemí (www.carlehrhard-winebar.com/). A čím to zajíst? Přece Jägerschnitzelem!