Melduňk od burgenladských tanků
Sklouznul jsem se do Burgenlandu k Reichardtům, abych mohl meldovat, v jaké fázi se nacházejí vína ročníku 2022. A taky jsem zkrátka chtěl. A víno potřeboval. Víno mám, chtění bylo ukojeno, melduju.
Vinař si mě nadirigoval na pátou hodinu. "Musíme využít počasí - sklízíme!" hlásil mi po cestě. Rozvezl jsem si tak Olomouc a Brno, prostál dálniční šťáru na slovensko-rakouské hranici a s hodinovým polštářem zaběhl do vinotéky v Purbachu.
Luxus. Nafasoval jsem desetieurovou kartičku a sám sameček v celém podniku si hrál s enomaty. Abychom nevznikly nějaké trapné domněnky - jde o výdejní automaty, ze kterých ochutnáváte víno. Žádný vyslovený šlágr mě neokouzlil, ale už jen ta možnost je pro hravou duši přínosná.
Po páté mi vinař šoupnul na vidlích paletu do auta a já poskládal obličej do profesionálního nesmlouvava. Samotného mě to až tak nezajímá, ale pro Vás, mé zákazníky, zkrátka musím vína průběžně vyhodnocovat, že? "Máš půl hodiny na tanky, Wernere?" - "No tak pojď, ale ještě to všechno kvasí."
Byla z toho výživná hodinka. Moc se mi líbil vlašák, muškát, rulandské šedé. Třeba u chardonnay zatím nejsem schopen odhadnout, kam se vydá. Ale s Wernerem Reichardtem se znám už patnáct let, pročež mám důvody k optimismu.
"Kvůli suchu je úroda nižší, ale není to žádná tragédie. Třeba vlašák jsme letos sklízeli trochu dřív, protože loni byl moc intenzivní. Teď už jen poslední partie frankovky a cabernetu a je hotovo." Do sklepa mě přiběhla pozdravit dcera Lisa. "Už mám svůj sauvignon v amfoře," hlásila nadšeně. "Příště ho ochutnáme, jo?" A zase letěla pryč.
Stejně jako snad všichni následovníci, i mladší z dcer se rozhodla udělat "něco extra". Táta Werner sice tyhle experimenty zjevně nemusí, ale obdivuhodně Lisu podporuje, ať se vyřádí.
Když jsme začali být rozvernými a začali brousit do politiky, přišla nás zkontrolovat manželka Claudia. Nesmlouvavě Wernerovi oznámila, že je nachlazený. Tyhle situace už znám. Stejně tak ovšem zná ona nás a nebezpečí v podobě barikového sklepa. Ani jsme neprotestovali.
K mému údivu za mnou večer do hospody dorazilo právě dámské křídlo. S Claudií a starší dcerou Annou jsme ochutnali první "dvaadvacítky" a příjemně bruslili po hrbolatém konverzačním ledě z mé bídné Hochdeutsch a jejich burgenladského dialektu. Mimochodem, ta mladá vína z ročníku 2022 byla moc pěkná - těšte se!
Ráno jsem se krkolomně poskládal do původního tvaru (již dávno nejsem hadím mužem a spát obtočen kolem palety mému tělu nesvědčí), nabral dvě basy burčáku od místního specialisty a radostně se vydal k domovu.
Werner Reichardt (a dnes už i jeho dcery) sice možná představuje v mojí nabídce úplný základ, ale pro mě je tenhle vinař naprosto klíčovým. Začínali jsme spolu a stále představuje ten důležitý etalon dobře odvedené vinařské práce. Ochutnávat jeho vína mě neomrzí. Příště snad dojde i na ten sauvignon z amfory a především magický barikový sklep...