JAK SE VINNĚ VZDĚLÁVAT? - O WSET COURSE LEVEL III
WSET Course 3rd Level se nazývá epizoda mého života, již jsem absolvoval letos v dubnu. Spoustu mi toho nadělila (za spoustu peněz) a spoustu odhalila. Zase jsem si potvrdil, že nikdy nebudu VĚDĚT. Ale také jsem se dokopal a nastartoval vyhasínající motory své zvídavosti. Co je třeba zvládnout?
Všechno - tedy celý svět. Vinný svět. Oblasti, regiony, země - od Argentiny po Řecko. Kromě Francie nijak zvlášť do hloubky, ale je toho dost. Velký důraz také na Austrálii, Jižní Ameriku nebo Kalifornii, na můj vkus malý prostor pro Itálii nebo Německo. Alespoň jsem musel vystoupit z komfortní zóny.
Procesy ve vinici - zakládání, výběr odrůd a klonů, práce ve vinici, způsoby řezu, choroby. Velký prostor zabírá vinifikace. A samozřejmě spousta ochutnávání svázaného do pro mě dosti omezujícího, ale výsostně systematického popisu.
Je třeba píle, ale také taktiky. Je třeba hodně ochutnávat a přinutit se ochutnávání náležitě systematizovat. Proč ne? To si ostatně nechám na samostatný článek, neboť jde o otvírák očí a mysli - člověk se musí umět oprostit od vlastného názoru a být přísně objektivní. Víno, které Vám nechutná, musíte hodnotit jako "very good" nebo i "outstanding".
Nikdy jsem se moc nezajímal o Kalifornii nebo Austrálii. Tady musíte popsat, jaký je rozdíl mezi cabernetem z Rutherfordu a Mt. Veeder a proč tomu tak je. Globálnost celého projektu na druhou stranu způsobuje, že některé skutečnosti nejsou tak docela skutečnostmi. Jenomže centrální hodnocení v Londýně nepřipouští, abyste se odchylovali od osnov. Takže v testu musíte občas pokorně psát blbosti, které vyhovují.
Za školitele jsme měli Franka Smulderse (Master of Wine). Ten se specializuje na Španělsko a třeba o Itálii toho, v uvozovkách, moc neví. Velkou část kurzu jsme tak strávili ve Španělsku. Po pravdě, ty přednášky stejně velkou váhu nemají. Všechno se musí svižně odprezentovat, aby bylo povinnosti učiněno zadost, příprava na zkoušky je ale na domácím studiu.
Na druhou stranu Vám takový člověk zprostředkuje spoustu zajímavých postřehů, dostanete se do zákulisí velkého obchodu s vínem, sám upozorní na nesmysly ve skriptech (i to, že v testech je třeba nesmyslnost respektovat) a sem tam mu uklouzne dobrý tip, co by se mohlo v závěrečném testu objevit.
S kolegy jsme se shodli, že bychom se klidně bez povrchní prezentace odbývané rychlostí světla obešli a raději celý kurz projeli diskuzní formou. Příležitostí potkat se s takovým člověkem tolik není - proč ten čas zabíjet sekvencí slajdů kopírujících text ve skriptech...
Celý kurz má čtyři úrovně. Já naskočil až do trojky, což je asi dost na hraně. Všichni ostatní už absolvovali alespoň dvojku. Dá se to, jen je dobré najít si informace a pořádně se připravit, oprostit se od předpokladu, že selský rozum vítězí, že jsem expert (protože nikdo z nás není). Trochu pakárna, ale systém je systém a WSET vyžaduje jistou unifikaci.
V Česku to můžete absolvovat v Brně a Praze a trojka stála cca 35 tisíc. Hromada peněz. Jako hobbík bych do toho nešel. Na druhou stranu ochutnáte nějakých 60 vzorků vín z celého světa včetně velkých věcí - to by Vás doma stálo taky pořádný balík. Všechno se odbývá v angličtině.
Čtyřka má být zase podstatně těžší. V případě úspěšného složení zkoušky máte možnost přihlásit se do některé z akademií - nejbližší je v rakouském Rustu. To už je velká a zatraceně drahá legrace a má smysl asi jen pro ty, kteří se chtějí vínem živit. Tedy uživit. Ideálně přednášet, pracovat ve velké společnosti nebo pro nějakou organizaci. Odsud se rekrutují třeba ambasadoři vinařských oblastí (např. ambasador Champagne pro Českou republiku).
Zpětně jsem za tuhle zkušenost rád. Člověk žije v bublině a občas není od věci ji propíchnout. Víno není Morava, není to ani jenom Evropa. Je to nekonečný proces, který s každou sklizní přináší novou dynamiku a byla by ohromná škoda ho jakkoli ohraničovat. Současně je bez diskuze, že tenhle svět nikdy neuchopíte dokonale a určitá specializace je nutná. Vždycky je ale dobré zasazovat to svoje do určitého kontextu. Přinejmenším pochopíte, že vína, která plní police v Albertu, nejsou reprezentanti svých oblastí.