Inspekce Reichardtova sklepa
Je fajn čas od času se ujistit, že funguje, co fungovat má. Mezery v rakouské sekci mého skladu začínaly připomínat ragbistův chrup a mé duše se zmocnil neklid. Od listopadové italské cesty jsem nic inspirativnějšího nežli prachsprosté otáčky pro víno nezažil. Nastal čas jednat.
Skupina Velké Meziříčí mi zodpovědnými objednávkami udělala radost, takže jsem cestou na jih do Wagramu nemusel v prázdném voze zakoušet agorafobní pocity. Přesně v poledne jsem zastavil u Leopolda Blauensteinera. "Nechceš zůstat a popít? Mám "schöne Woche", hlásí. "To znamená, že manželka jela lyžovat a syn je taky pryč." Faustovské dilema... S Poldim ochutnávám obzvláště rád, ale tentokrát jsem měl jiné plány. Sklenka mladého rosé musela stačit, k tomu skvělé presso a bryskní přesun do nedalekého Zaussenbergu k Josefu Fritzovi.
Kolem plnicí linky tam byla vyrovnaná celá rodina Fritzova. "Jaká dětská práce? Klukovi už je osmnáct." Vinaři jsou pořád stejní, potomci určují čas... "Letos přibyde další veltlínské červené. Bude z top polohy Mordthal. Pamatuješ - v létě jsme tam spolu byli. Uvidíme se v Düsseldorfu? Bude co ochutnávat. Teď nic? Vážně ani šluk?" Jsem silný, byť nerad. Vím, co mě čeká večer.
Tentokrát se chci plně soustředit na Wernera Reichardta. S tímhle vinařem jsem před deseti lety začínal a pořád mě baví. Bílé šestnáctky jsou navíc tak svěží, tak pitelné. Cesta z Wagramu do Donnerskirchenu zabere přes Vídeň hodinku a půl. V sousedním Purbachu ještě zaskočím na rychlou rozcvičku do místní vinotéky. Přiznávám, že enomaty na víno mám rád. Vypráskám 10 euro na vzorečcích, ale mnoho spokojenosti si tentokrát neodnáším. Mimo sezony se láhve netočí a často bývají otevřené moc dlouho.
I Reichardt mě vítá sám. "Všechny holky jsou v Neckenmarktu na akci pro vinařky. Co Tě zajímá?" - "Nové burgundy, rosé a pak sklep."- "Takže všechno?" - "Jo, všechno."
Chardonnay i rulandské šedé jsou naprosto klasické kousky. Už poměrně tělnatá, hutná vína, pořád ale reichardtovsky pitelná. Naprostým vrcholem je pro mě veltlín, který si dal Werner stranou. "Snad to klapne na DAC Leithaberg. Loni to nebylo ono, ale tenhle se mi líbí." Naprosto souhlasím. Před rokem to trochu uspěchal a vínu chyběla harmonie. Tohle je paráda už teď - moc se těším na srovnání třeba s Blauensteinerovým Fumbergem.
Sudový sklep. Najednou perfektně vyvstávají specifika jednotlivých ročníků, jednotlivých odrůd, jednotlivých sudů. "Tenhle sud by šel perfektně dohromady s támhletím, možná ještě trochu provzdušnit, co říkáš?" Hned si všechno zapisuje do sešitu a jedeme dál. Cabernet 2014 se chystá podpořit soudkem dvanáctky, který si nechal "pro případ". Horlivě souhlasím, všechno mi dává smysl a já vím, že další dva tři roky budu mít co prodávat a pít. Protože Reichardtovy Reservy, to je moje domácí mléko i strdí.
Ze sklepa vystupujeme zbití jak horníci po šichtě. Hlasoval bych pro útěk na hotel, ale takhle lehce to nepůjde. "Musíš pozdravit holky," odvelí mě Reichardt do domu. Obvyklé rychlé zdvořilosti tentokrát nestačí. Dámy vinařky se vrátily v rozverné náladě se spoustou lahví od jiných dam vinařek. Dcera Anna, na dva roky burgenlandská vinařská královna, dostává vinné prezenty ze všech stran, takže do půlnoci mocně hodnotíme.
Ráno se Reichardt ztěžka souká do holínek a jeho obvyklá bodrost poněkud postrádá - bodrost... "Jdu dělat dřevo. Pár dní teď žádné ochutnávání. V pondělí s holkama do jedné, včera s Tebou to samé - mám toho dost," skučí. Podáme si roztřesené ruce, brzy nashle a jedeme každý po svém.
Ještě pár technických na závěr. Už brzo půjdou do lahví Reservy 2013. Ze sudu ta vína byla skvělá a není důvod nevěřit, že by z té nádhery něco ztratila. Definitivně se loučíme s korkem - vše půjde pod screw-cap. Do prodeje přichází rosé 2016, rulandské šedé 2016 a už brzy také chardonnay (jen co dopijete "patnáctky").