FASSPROBE V RAKOUSKU

Suchý únory, prázdniny, předsevzetí - kde je v tomhle marastu místo pro nebohého prodejce vin?! Namísto plánované pražské ochutnávky, kam se přihlásila jen hrstka věrných, jsem tak vyrazil na jih.

Wernera Reichardta jsem vytáhnul z lesa. Přeházeli jsme víno, pokecali, s dcerkou Annou si potvrdili, že v červnu můžu čekat její účast na Podrybnickem chutnání a za pochmurného líčení husitských eskapád v Toulkách jsem se vydal zpět k Vídni a podél Dunaje dál na západ.

"Ty uz jsi tady?! A naložil sis víno? To už ti moc nepomůžu," přivítal mě mladý Johannes Fritz. Ale kdeže. "Co takhle Fassprobe?" zaútočil jsem co husita bez zbytečných obezliček. Na Prowein letos kvůli povinnostem divadelním nezavítám, takže o tradiční tamní ochutnávání čerstvostí přijdu. O svá práva se musím bít...

 

Krása! Tatík se synkem mě protáhli sklepem a dali mi čuchnout k dokonalosti. Ne náhodou je Josef Fritz hvězdou na rakouském vinařském nebi. jejich veltlínské červené je skvělé v každé ze svých mnoha podob.

 

Zatímco Fritze obdivuju, Poldiho Blauensteinera miluju. A obdivuju. Nojo. Čtyřiadvacítky z tanků mi dávají zabrat. Bude to dobré? Tedy - bude to standardně vynikající? Zkušenosti z minulých let dávají důvod k optimismu. Fáze mezi sudem a lahví je klíčová, dějí se tam zajímavé posuny. Zatím je třeba trocha představivosti. Jak už jsem předesílal kolem Vánoc, čekají nás barokní boubelky. 

 

Klasická doderná u Poldiho doma. Sauvignon se mi líbí moc, byť vinař by chtěl víc aromatický průběh. Muškát klasicky čtyřiadvacítkově zatažený. " Whisky na cestu?" zkouší to Poldi a nechápavě vrtí hlavou nad mým trapným argumentem, že musím ještě pár kilometrů řídit. Hezký svět...