Chvála toskánského slunce

Každý líc má svůj rub. Pročež ano, je fajn bydlet přímo v centru Montalcina a je moc fajn shlížet z postele do haly na trénink zdejších volejbalových dorostenek, zároveň bych však s radostí oželel šoupání židlí v restauraci přímo nade mnou a burácení rallyových speciálů na ulici.

Na pruzení ale energie není. Mám za sebou výživných 36 hodin zahrnujících plnění vozů krabicemi, rozvoz vín, degustaci na rozjuchaném firemním večírku, následné probrání problematiky Pinot noir s rodiči (na cca 7 praktických příkladech), budík v 4.15, předání vína opyžamovanému plzeňskému kavárníkovi a převzetí kávy od téhož, předání firemních vín v Mariánských lázních a konečně 1100 kilometrů radostného křepčení k jihu. Mentálně, doufám, alespoň na úrovni  čmeláka...

První zastávka? Jako obvykle. Vinotéka Napolitánce Bruna Dalmazia za prvním montalcinským kruháčem. Rosso di Montalcino 2014 z Il Poggiolo je trochu divoké, ale přesně to potřebuju. Šup tam s ním. Bohužel, zklidnění s následným brunellem nevychází. Donna Olga 2011 poněkud - spíše dost - čpí. Kupuju poloviční lahvičky Brunella 2010 z Castello di Romitorio a osvědčené Barolo 2009 ze Serralungy (velké vinařství Fontanafredda). Další zastávkou je pizzeria Il Gryfo. "Mají nejlepší pizzu v Montalcinu," tvrdil mi posledně Gianfranco Bomba. Pravdu měl.

Zmíněné brunello není žádná hitparáda. Podivný oxidativní příšmak se postupně rozdýchává, čekal a chtěl jsem ale víc. Zato pizza i koupené pecorino fungují spolehlivě. Postupně přichází kýžené koma. Zítra mě čeká setkání se slečnou Giulií z vinařství Molino di Sant´Antimo a - není úniku - také shlédnutí místní veteránské rallye.

Sobota je dovolená. Nic nebalím, niz nerozvážím, nemluvím - saju slunko. Ranní cappucino, zatímco na rampu na náměstí najíždějí Lancie a audiny s chrchláním, které by mělo být umisťováno na krabičky cigaret. Radostně skotačím do vinařství Molino di Sant´Antimo.

 

Pan Carlo seskočí z ještěrky a vítá mě. Úplně nezapadá do představ o majiteli úspěšného vinařství.

Giulia se v rodiné firmě stará o obchodní stránku věci. "Já bych víno dělat nemohla. Tyhle záležitosti ať si řeší sestřička." Sestřička Valeria, enoložka, ukazuje (stejně jako minule) špinavé ruce, nastaví tvář k olíbnutí a vrací se k hadicím. "Šéfky jsme definitivně my, je to na nás," směje se Giulia. "Ochutnává pořád celá rodina, ale rozhodujeme už my dvě."

Nadhazuju, že jsem zatím rozpačitý z jejich Rossa di Montalcino 2015. "No jo, pustily jsme ho brzo," připouští Giulia. "Normálně ho necháváme alespoň půl roku ležet. Dej mu ještě čas, bude dobré." Ochutnávám čistý cabernet a merlot i víno, do kterého podle tradiční metody přidávají dosušované hrozny. Poměr cena/výkon je ale těžko únosný. Zlatá Vitalonga, ale i Castello di Bossi."My bychom rády dělaly víc brunella a rossa, ale kvůli kvótám nemůžeme. Proto máme tolik dalších vín." Přesto se mi zdá, že zbytečně mělní síly. (Když večer přechutnávám otevřené láhve, vychází mi z toho jasné cuvée.)

Cestou zpět se propletu mezi pořadateli na konci rychlostní zkoušky a sjedu k opatství Sant´Antimo. Rád se tu zastavuju v době, kdy tu nejsou vyskládané autobusy. Zajdu za kostel, opřu se o zeď a nechám se masírovat sluncem. Bezčasí, absolutno.

Je to archetypální pocit - opatství bylo a stále je důležitou zastávkou na poutní cestě Via Francigena, po které šlapali poutníci do Říma. Narážím na ni už pár let a vždycky si uvědomím propojení v čase a místě. A relativitu všeho, co je nám servírováno jako zásadnost. Opírám se o starou zeď, o staletí, a je to silnější než stát před Davidem ve Florencii.

Slunce mě přesvědčí k cestě. Sklouznu až dolů k řece Orcia a pak se šplhám vzhůru ke Castiglion d´Orcia. Doporučuju přeběhnout mezi pevnostmi k Rocca d´Orcia. Nádherné výhledy do Val d´Orcia, na údolí překrytá peřinou mlhy. Svedu asi pětivteřinovou bitvu se spořivými předky v sobě a v bárku pod pevností si dám pappardele a sklenku vermentina. Col´d´Orcia je další krásné městečko. Slibuju si, že příště tu přespím.

V Enoteca del Piazza jsem se už jednou spálil a ani teď to není ideál. Mají v enomatech spousty vín, což si vybírá svou daň. Nejméně třetina je mimo svou životnost. U Biondi Santi (vzorek, tj. cca panák za 10 euro) už se naštvu a jdu to řešit. Naštěstí od minule přibyl rozumný kluk, který si čichne a nabídne mi vrácení peněz. "Dejte mi dobré brunello, proto jsem tady." A tak se mi dostává skvostného brunella z Poggio del Sotto (ano, podnik, jenž koupil La Velonu). Láhev bratru za 125 euro. Chuťovka! Večer si vytáhnu po dlouhé době Velkého Gatsbyho. Je podstatně lepší než koupené Chianti Riserva 2012 z Banfi. Obé vypráví příběh o Americe...

V neděli se na parkovišti u pevnosti potkáváme s Gianfrankem. Krabice z Casteli Martinozzi putují ke mně, peníze za ním. "Dneska letím na Sicílii. Prodávám 3000 beden do monopolu v New Hampshire. Pak budu hledat něco dobrého na Etně." Slibuje vzorky a loučíme se. Já mířím do umbrijské Vitalongy.

Co by se dalo udělat za hodinu, trvá mi dvojnásobek. Programově to beru mimo dálnici a užívám si podzimní Itálii se sklizní oliv, myslivci a střídáním mlhy a slunce. Koupím dva kanystry novella - nového oleje, klementýnky, bagetu a pecorino. Pod pevností Radicoffani se svalím na louce a hoduju. Dolce vita. V neděli večer jsou hospody a bárky plné závoďáků, přituhuje.

Ráno si v praxi ověřuju, že moje autolednice nemá ochranu proti vybíjení baterie. Auto nereaguje. V tu chvíli zúročím mnohaleté vlastnictví Italštiny pro samouky, když v nedaleké dílně prohlásím, že "La Batteria da mia macchina e morte". Zanedlouho už pažout radostně řehtá, společně vskotačíme do mlhy a ženeme se přes Chianti na sever.

Dům Frassinelliů v Proseccu je ověšen girlandami - Gianlukovi a Sáře se před týdnem narodil syn. Na lahvi už jsou letošní prosecca a je to znát. Frizzante je nádherně rozvoněné a svěží. Oběhneme pár tanků - pinot grigio vypadá skvěle, prosecca také. Ještě mě čeká přesun do San Daniele. Tamní fantastické prosciutto je nejlepší právě s místními víny - proseccem, friulským sauvignonem nebo ribollou. V noci už doopravdy mrzne, Alpy jsou na dosah.

Naplánujte si Itálii na tenhle čas. Turistů minimum, spousta lokálních akcí navázaných na nové oleje, víno a divočinu, stále ještě velmi příjemné počasí. A navíc už víte co dělat, když Vám umře baterie...