Buďte pochváleni: Multitaskingu, eklekticisme, promiskuito i ty hyperaktivito
Ve 12.30 zasedám s k vertikální degustaci Champagne Lanson Noble Cuvée Brut (2002-2000-1998-1989). Čtyřicet minut perfektna. Ve 13.10 somruju na slečně v Chile bublinkaté vinné pivo. V 16.15 plavu v zeleném hutnu vůní olivových olejů z Marche a fantastická rozplývavá essence mi v 17.15 prozrazuje, že ten gin na semčické zábavě v roce 1996 nebyl ginem. V 19.30 srkám Weizenbier a polykám první brufen, protože zuby. Prowein 2018.
Eklekticismus - těkejme. Vinné, či ještě spíše požitkové univerzum si mě zase podmanilo. Je fascinující nechat sebou házet ve vlnách dobra. Kam jít po výborné přednášce spojené s vertikální degustací Brunella Argiano (2013-2010-1995) a supertoskánského Solenga IGT (2015-2007-2001)? No přece na lehký sylván (ideálně přes prosecco) od Schenka. Workshop "Why Does Whisky Taste Like This?" parádně dělí jiný den napůl. A budu se rouhat ještě víc: Co by byly všechny ty skvělé ryzlinky, kdyby si člověk nemohl dát pivo na závěr?
Promiskuita - střídejme. Ve vinném světě se neustále střetává jakási univerzální kvalita vína (již obvykle hledají hodnotitelé) a správné načasování. Většina z nás nepije víno kvůli hodnocení, ale kvůli momentu. Kvůli aktuálnímu pocitu a potřebě jeho umocnění/změny. Ať to bude ten Lanson nebo Brunello, musí k sobě mít kompanzaci. Jednoduchost, mladistvost, svěžest. Teprve pokud ty tolik odlišné světy necháte koexistovat, může dojít k rezonanci obou. Proto říkám: Sláva stylové promiskuitě a eklekticismu.
Multitasking? Nedávno vyšla poměrně hojně citovaná studie dle níž je ochutnávání vín náročnějším a pro mozek přínosnějším procesem nežli řešení složitých matematických úloh. Miliony vjemů - zvukových i obrazových, čicháte, ochutnáváte, hodnotíte, komunikujete, chytře se snažíte vypadat. Večer bezmyšlenkovitě míchám své podprůměrné angličtiny, němčiny i italštiny v jediný plynný superjazyk a zoufale se těším na ticho a tmu (před tím ještě pořádný Schitzel s pivem).
Chtěl bych být špionem - zavařil bych všechny na sebe navěšené stíny. Jsem jako hyperaktivní dítě. Lítám z Německa do Portugalska, zkratkou přes dvůr na 
Masterclass věnovaný Rumunsku a přes Austrálii zase vstříc skvělé ochutnávce šampaňských domů. Jakým mementem jsou pro mě blbé ochutnávky nahlížené tady z druhé strany! Jakmile sommeliér začne redukovat víno na sekvenci "odrůda, hektary, technologie", mizím nehledě na kvalitu vín. Až k tomuhle "informativnu" sklouznu, tlučte mě! Opakovaně se vracím jen ke svým vinařům a stánku s výborným espressem.
A ne - nestydím se za nic z výše uvedeného. Pro mě je tahle obří akce oslavou pestrosti a mnohovrstevnatosti vinného světa. Nemyslím, že by člověk měl svůj obraz formovat tím, jaké pije víno. Pijme, co zrovna pít chceme. Buďme v tom hyperaktivní (prodejci milují hyperaktivní zákazníky), klidně buďme promiskuitní (stylově), eklektičtí (3 Barola+3 veltlíny) a bude-li potřeba, zapojme i multitasking (víno+kreativní práce; víno+ubíjející práce; víno + domácí práce...).
Někteří řeknou, že se opakuji, ale lze to brát také tak, že jsem konstantní. Hle, tu jsou mé poznámky z minulých let k témuž:
http://www.vina-chochola.cz/blog-vinny/prowein-2016-o-krouzeni--hladu-a-nestihani/
http://www.vina-chochola.cz/blog-vinny/prowein-2017-nic-pro-nerozhodne/