"Chcete si ochutnat víno z tanku?"

Požehnané období, to je Itálie na začátku roku. Nové ročníky nalahvované, mladá vína těsně před stočením do lahví či sudů, vinaři relativně zrelaxovaní a minimum turistů. I to slunce se pokaždé alespoň na pár sladkých hodin ukázalo.

Ve Třebové na nádraží jsem v deset dopoledne nabral kamaráda v rámci programu "vyvez Pražáka" a po šesté už jsme byli v Proseccu.

Večerní Mareno del Piave nám mnoho možností k chlapské zábavě nenabídlo, nicméně jsme povahy bojovné a svého jsme se nakonec domohli. Mám samozřejmě na mysli espresso a víno. Před mrazivou nocí v autě ke slovu přišlo i importované pivko v rámci celkové anestezie. Léty zřídlý spacák Savana není pro teploty pod nulou ideálním vybavením...

Ranní pozvání Gianlucy Frassinelliho na stříhání do vinice jsme tentokrát museli odmítnout, neb v chiantském Castello di Bossi vládnou firemní pořádky a pracuje se DO. I proto jsme bezskrupulózně svištěli po dálnici a ždímali firemní finance.

 CASTELLO DI BOSSI - CHIANTI
"Kancelář je na obědě, pojďte dolů," vyzval nás Stefano Marinari, když jsme marně bušili na vrata zrekonstruovaného Castella. Zatímco ufficio je fantastickým skanzenem kafkovské nepohyblivosti, s tímhle enologem panuje vždycky vinné kontruktivno. Vrazí mi do ruky Brunello 2015, čerstvě oceněné 100 body (no jo, od J. Sucklinga), a pak se zbytečně ptá "Chcete ochutnat vína z tanku?" Cha!

Vermentino 2019 je tady prvním oficiálně "biologico" vínem. Z tanku fantasticky rozvoněné, přitom má i svou šířku, slanost, pikantnost. Sangiovese pro Chianti pijeme pořád ještě ze slupek. Je to neuvěřitelné, ale tenhle mladý chlapík se nebojí macerace v rámci měsíců. Stále čeká na lisování. Chianti Classico pro něj není průmyslový produkt, byť rozměry vinařství by tomu nasvědčovaly. Víc takových nadšenců.
Podívejte se, jaké má výsledky: http://www.bacciwines.it/en-home#press

Ještě ochutnáme basewine pro sekt (je to sangiovese a vypadá zatraceně slibně), zastavíme se u obřího tanku s vínem INVETRO, které po nějaké době zase beru do nabídky. "Zrovna před týdnem jsem byl v Liberci v Preciose - podívat se na výrobu skleněných zátek," říká Stefano a žene nás dál. Čeká na něj plnicí linka. Natočím krátké video a loučíme se.

CASTELLI MARTINOZZI - MONTALCINO
A svět je hezčí, když sangiovese kolotá zteřelými žilami. Po hodince cesty dál k jihu před námi strmí Montalcino, domov slavného Brunella. Když se škrábeme ke staré ville Santa Restituta, předjede nás terénní motorka a na ní enolog Luca. Synchronizace par excelence.

Zase vyfasujeme sklenky, jen kulisy jsou dramaticky jiné. Vinifikační baráček má zhruba rozměry jednoho tanku na zmíněné Invetro v Bossi. Začínáme zostra. "Musíte ochutnat Brunello 2015!" No jistě, taky cítíme, že rozhodně musíme. A je nádherné. Má všechno, co na Brunellu miluju. Hloubku, eleganci, hebkost. Čicháme, srkáme, bubláme, hekáme nadšením a Lucou cloumá hrdost. Se mnou cloumá radost - pár kartonů si odvezu domů.

Ještě ochutnáme mladičké Rosso di Montalcino, které ale ještě čeká roční odpočinek, než bude moci do prodeje. "Vůbec letos nepůjde do sudu, chceme ho úplně čisté. Tenhle ročník se pro to hodí." Ptám se proto na Vitefittu, letošní přírůstek a reprezentanta nesudového sangia. "Osmnáctky bude dost, tak jsme se rozhodli devatenáctku nedělat. Ta kvalita je vysoká, takže všechny hrozny zužitkujeme právě na Rosso," zní odpověď. Nerad chápu, raději bych měl obojí.

Pomalu zapadá slunce a stínování dává vyniknout krajině. Nijak se neženeme, máme odpracováno. Casalino je domeček nad vinařstvím Vitalonga. Jak předchozí Castello di Bossi, villa Santa Restituta, tak i tohle mě vrací k nedávno reprízovanému filmu Dolce Vita. Všechny ty domy jsou tak nasáklé historií, kombinací starosvětska a sakrálna. Vybalíme, otevřeme prosecco a Vitefittu a na pánvích vykouzlíme ze zbytků prvotřídní dlabanec.

VITALONGA - UMBRIE
"Ciao Vaclav, com´e stai? Espressso!" zavelí Francesco Maravalle v sobotu dopoledne a už nás táhne dovnitř. Jsme vyspaní a plni sil. "Ode všeho máme nové ročníky. Přijďte v jednu, dáme si oběd a všechno ochutnáme. Stejně tu máme od dvou velkou skupinu průvodců z Říma. Musím si je předcházet - ti nám sem pak celý rok nahánějí Amíky." Naházíme objednané víno do auta a jdeme si do baráčku číst.

Čekali jsme lehké těstoviny a dočkali se pětichodového degustačního menu. Chlapský stůl - bráchové-zakladatelé Francesco a Gigi, syn Andrea a my. Dvě hodiny rozkoše a pohodového klábosení.

Začínáme Chardonnay 2019. Tohle víno jsem si loni oblíbil a nový ročník jde ve stejných stopách. K dýňovému nákypu se sýrovou omáčkou. Elcione a Montenibbio už jsou v "šestnáctkách" a skvělé. Skvělou tečkou je pak ze sudu stočená Terra di Confine 2015.

Francesco se sice tváří spokojeně, ale přiznává, že úplně lehko na duši mu není. "Trneme, jak se to vyvrbí s Trumpem a jeho cly. Jestli uvalí 100% na evropská vína, bude to drsné. Pořád koukám do telefonu, jestli se to nějak pohnulo." Před pár týdny totiž Trump ohlásil, že když Evropa dotuje Airbus, USA si budou chránit svá vína uvalením cel na evropská vína. Zděšení to vyvolalo na obou stranách Atlantiku.

Po propršené sobotě přišlo nádherné slunečné ráno. To jsou tady v Umbrii magické momenty. Jenomže na magii není čas, Piemont volá. Alespoň pár foteček, než jsme se jali zdolávat šotolinku od vinařství. Až u Cinque Terre nás zlákala odbočka na Rapallo, které mám spojené s Hemingwayem. Bohužel nejsem jediný, takže místo nasávání moře jsme dlouze hledali místečko k parkování. Ale kávička i vínko na břehu nakonec byly, takže spokojenost.

GAUDIO - PIEMONT
Vinařka Beatrice cvakala nůžkami ve vinici Bricco Mondalino hned za vinařstvím, pročež jsme odložili uvítací sklenky od pana Gaudia vypravili se za ní. Bylo to lehce bizarní setkání, neboť ho rušili dva psí milovníci na střídačku obskakující nezúčastněně se tvářící kolii Laylu.

"Ochutnáte si tanková vína?" Tahle věta se neochodí ani po čtyřech dnech, takže jsem absolvoval stejnou exkurzi jako při poslední návštěvě na podzim. Mně osobně nejvíc - zase - bavilo grignolino Bricco Mondalino, ale třeba bílé Cortese bude skvělé.

"V úterý letím na turné do Států, tak potřebuju zvládnout co nejvíc stříhání. Nejradši bych si všechno dělala sama, ale je to těžké. Propagovat vinařství, zároveň zvládat vinifikaci i práce ve vinohradu - je toho hrozně moc. A spolehlivých lidí je málo," vzdychá. nechápu, jak všechno zvládá. "Teď mě čeká během deseti dní sedm přeletů ve Státech - hrůza." Když se jí ale ptám, kolik tam dodává, překvapivě vypálí "Berou asi tolik, co Ty." Dmu se...