Škatule pro Vladimira Vladimiroviče

Miluju vědu, které rozumím. Dává mi totiž zpětně vzletný pocit, že rozumím vědě. Do tohoto srozumitelného ranku perfektně zapadá studie, kterou mi nedávno přeposlal Graham Nutter, majitel languedockého vinařství Saint Jacques. Týká se pocitů při popíjení červeného vína. A mohla by být řešením současné krize!

Zapomeňte na laboratoře, zapomeňte na čísla a nepochopitelné zkratky - v jednoduchosti je síla. Jedno sto a dva lidé byli dotazováni při popíjení vína v jistém lisabonském baru. Výzkum bral v úvahu to, zda pijí sami, ve dvojici nebo v malé skupině.

A co se s pijáky dělo? Víno jim zvedalo náladu a vzrušovalo je. Hmm. Zvýšená koncentrace na přítomnost, méně starostí s vlastním zevnějškem, zpomalení myšlenkových pochodů, živější představivost a fascinace okolím. Určitě to sami znáte.

Ale ten výčet dál pokračuje. Červené víno podle průzkumu také napomáhalo originalitě a hloubce myšlenek, napojení na okolí, duchovnu, všeobjímající lásce a míru!

Tohle všechno se subjektům dělo bez ohledu na pohlaví či to, jestli pili sami nebo ve skupině. Starší ročníci více vnímali rozjařenost, ty mladší pak s vypitými sklenkami fascinovalo víc a víc prostředí baru. Závěrem pak autoři konstatují, že popíjení vína v baru může spustit vnímání až na mystické úrovni.

To je věda dle mého gusta! Tedy, jisté pochybnosti klíčí i v mém tupém vědomí - to bude možná tím, že zrovna nepopíjím červené víno. Na druhou stranu se i mě často stává, že v baru fascinovaně hledím do blba a přemýšlím o hovadinách. To by se dalo interpretovat jako drnohryzova výprava do mystična.

Každopádně teď dumám, zda neposlat škatuli červeného na adresu Kreml 1, Moskva. Neznáte směrovačku...?

Pro úplnost ještě název studie a autoři:
The power of Dionysus—Effects of red wine on consciousness in a naturalistic setting
Costa RM, Madeira A, Barata M, Wittmann M (2021)