PROWEIN 2024 - DEN I.
Ve středu večer jsem po šestnáctihodinové etapě vcouval do dvora, auto plné vína od německých vinařů. Ženuška mi nabídla sklenku vína a já odmítl. Kvízová otázka - odkud jsem se vrátil? No ano, z veletrhu Prowein. Tři dny ochutnávání a hovorů o víně. Navštívil jsem své vinaře i Texas, ochutnával Retsinu i uruguayský tannat, zkoumal odrůdy budoucnosti i dealkoholizovaná vína. Změřil jsem tep vinného světa.
Dopravní dilemata za mě vyřešili nenasytní zaměstnanci Lufthansy a Deutsche Bahn. Rozeslal jsem objednávky vinařům, neodolatelné SMS Plzeňákům a v sobotu vyrazil k západu. U Schenků to v osm večer hučelo. Thomas mi promptně nalil jeden svůj vinný experiment a přistavil paletu s vínem. Hosté jejich Heckenwirtschaft expandovali dokonce i do domácí jídelny. Chvíli jsem poseděl, zdlábnul klobásky od paní domácí a poroučel se do postele.
V Düsseldorfu jsem ukořistil ubytovací klenot. Deset minut pěšky od výstaviště, byt celý pro sebe. Obalil jsem nuzný zevnějšek košilí a sakem a ponořil se. Kde začít? Hle - Jižní Afrika. Jako zdatný holandštinář jsem vytušil, že Hemmel An Aarde bude asi Nebe na zemi. Uzobnul jsem si chenin blanc, pak skvělé chardonnay a ještě lepší pinot. Cítil jsem se být připraven.
Předpřipravené plány mi zhatil řecký pavilon. Zrovna začínal seminář o retsině. Tohle víno jsme kdysi pili s (tehdy ještě) přítelkou pří vandru na Lefkadě a člověk měl chuť okamžitě si vykloktat mořskou vodou. O pětadvacet let později (ech...) se mi dostává skvělých, moderních vín s homeopatickou kapkou jehličí a šalvěje.
Další klacek mi pod nohy vhodila Argentina, kde slečny právě doaranžovaly malbeky. Musel jsem jim trochu zafušovat do řemesla, neboť jejich expertno sestávalo pouze ze vzhledna a na otázky návštěvnků bezradně krčily ramínky. Co vinný horolezec jsem vystoupal po vertikále až do takřka 3000 metrů nad mořem. To už mi ale začala hořet půda pod nohama.
Na apulijské primitivo se mě často ptáte a já stále odmítám. Rozhodl jsem se podniknout ještě jeden pokus a přesprintoval na druhý konec areálu. Jedno nero d´Avola a devět primitiv během dvaceti minut. Vše jistě výstavní kousky, leč pitelné pro mě bylo jen právě to nero d´Avola. Pro jistotu jsem mrknul k sousedovi. Jeho poznámky se takřka shodovaly s mými. Závěrečné víno s 19 procenty alkoholu už byla čistá dekadence.
PIWI, toť budoucnost! Pilzwiderstandliche Sorten, aby bylo jasno. No dobře - odrůdy šlechtěné tak, aby odolávaly houbovým chorobám a mimořádně vhodně pro organické zemědělství. Co skeptik jsem byl překvapen. Sauvignac, Sauvignier Gris, Cabernet Blanc - představená vína byla skvělá. Díky rezistenci je možné odbourat slabinu organického farmaření, jíž je zatím vysoká uhlíková stopa.
Zvolnění. Nových informací jsem načerpal dost, takže nastala společenská část. Zaskočil jsem k Gianlukovi Frassinellimu na prosecco. "Letos v červnu na tvoji přijedeme," oznámil a vytasil se s čerstvým pinotem grigio. Kousek dál jsem narazil na Silvia Mendiniho z Podere Montale, mé loňské akvizice. "Ty znáš Sergia Germana," vyzvídal, když jsem mával směrem k Barolu. "Nevzal bys mě k němu?" Velkopansky jsem svolil a vzal ho na nebbiolo.
Z Němců už letos nebyl nikdo, v rakouském pavilonu tradičně sídlili Fritz s Blauensteinerem. První byl obsazený, u druhého se mě ujala Moravačka Natálka. "Přejedu to zítra, dnes jenom tohle," namířil jsem prst na jasně oranžovou láhev. Táta se synkem vyrobili z muškátu variaci na oranžové víno. V červnu ji budete moci společně s vinaři ochutnat.
Mladý Christoph prásknul, že tatík má narozeniny. Každá záminka je dobrá, takže jsme Poldiho odtáhli do alternativní sekce a poručili mu pivo. Šilhaje hlady, koupil jsem si pizu, otevřel knížku a Schenkův sylván. Bylo fajn nemuset víno odplivovat.