PODRYBNICKÉ CHUTNÁNÍ 2024 - NEBESKÁ KLIKA
V neděli odpoledne se pod náporem deště a větru utrhla plachta. TA plachta, na níž měl viset osud celého Podrybnického chutnání. Tupě jsem na ni hleděl a bylo mi to jedno. Kámen nervózního očekávání byl odvalen. Zadařilo se.
Přišlo Vás ještě víc nepočítaně než minule. Vypilo se adekvátně tolik vína (nějakých 300 flašek). Dětičky se zavařily při otevírání dalších a dalších lahví prosecca, já při kompletaci objednávek, kafař Goran při presování espress, vinaři při vysvětlování a kapela se upřidávala. To všechno patří k věci. To neuvěřitelné se událo nad námi. Zatímco republika tonula v provazcích deště, Podrybnickému chutnání se dostalo požehnání.
Brázda vysokého tlaku velikosti jedné zahrady způsobila, že když vinaři po jedné dorazili, vysvitlo navzdory skeptickým radarům slunko. "Já chci být na zahradě," prohlásil Thomas Schenk. "Thomas bude na zahradě? My chceme taky," reagovali Justenovi z moselského Meulenhofu. Týdenní pečlivé přípravy na vnitřní akci vzaly zasvé a stoly se zběsile stěhovaly ven. Chtěli tam být všichni.
Zpočátku nesmělý nováček Silvio Mendini z toskánského Podere Montale se rychle otrkal a výsledkem je, že můj nákup starý sotva čtrnáct dní byl takřka rozprášen. Olivový olej? Pryč. To samé platí i pro Prosecco, Schenka nebo Moselu. Že Vám není hanba...
Postupem času najeli vinaři na návštěvnickou vlnu. Michaela Wolfa jsem ve skladu načapal, kterak zaučuje mého čtrnáctiletého synka do tajů vína. Anna Reichardtová ochutnávala u Blauensteinerů, Poldi Blauensteiner u Meulenhofu a Dodo z vinařství Eser dlel v Toskánsku. Zatím za něj odvážně alternoval Thomas Schenk. Baví mě, že na sebe nežárlí a podporují se navzájem.
Kolem osmé spustili moji milí Cousins muziku. Boje o opuštěné láhve jsem nesledoval a raději balil. Příště zkusíme trochu více zapojit technologie a motivovat Vás k objednávkám přes eshop. Je to očistec překlapávat následně všechno do systému. O intenzitě akce svědčí fakt, že jsem se nestihl ani opít. Druhý den, po čtyřech hodinách spánku, jsem tenhle nedostatek kvitoval.
Ranní výdej vína je podivně radostné utrpení. Člověk na jednu stranu sklízí plody měsíčních příprav, zároveň ale opravdu není síla komunikovat, natož pracovat. V poledne jsem zavřel bránu, dal si s rodinkou tradiční poakční oběd, přehlédl zdupaný trávník na zahradě a umřel.
Aby ten závěr nebyl pesimistický - Podrybnické chutnání dopadlo až neuvěřitelně dobře. Spokojený já, spokojení vinaři a doufám, že i Vám se u nás líbilo. Děkuju Vám za věrnost. Přijeli lidé z Plzně, Strakonic, Olomouce, Prahy - to je přece úžasné. Cením si toho. Příští akce vychází na 5. říjen. Zatím se ještě netěším, ale to přijde...